A je tu druhý poločas derby!

O přestávce po prvním, velmi vyrovnaném poločase finále poháru čekáme ve frontě fanoušků rozrušených adrenalinovou atmosférou na předražený párek a pivo. Spektakulární souboj dobře placených a profesionálně propagovaných gladiátorů, připravovaných na mač týmy specialistů, nenechává chladné ani nesportovce, kteří utkání platí poměrně vysokým vstupným nebo koncesionářskými poplatky. V pozadí vnímáme sponzory, jejichž různě velká loga vidíme na stadionu.

Na čem se shodneme? A když ano, s kým?

Všichni, ať již přímo na tribuně, nebo v pohodlí svého domova s lahváčem v ruce na gauči, komentují, jak se to správně kope, chválí kličky svého favorita, přimhouří oko nad rukou svého favorita a prožívá rozhořčení nad fauly protivníka. Skalní fandové se trochu zamyslí při vzpomínce na šikulovské a kariérně lukrativní změny dresů borců v minulosti, ti méně sentimentální se už moc ničemu nediví. Nakonec, sami mezikluboví turisté prohlašují, že kdysi sice byli oddáni jinému týmu, ale činili tak, protože ho chtěli povznést a teď, když už vědí, tak by to už nikdy neudělali a navíc, že nic (co se všeobecně ví) nikomu netají. A po očku sledují, jaký veselý mejdan na hotelu na ně ještě praskne.

Ono to není jen tak, to finále. Ještě si vybavujeme předchozí vylučovací zápasy. Odpadlo několik mužstev, některá více a některá s méně očekávanými výkony odpovídajícími spíše okresnímu přeboru. Musíme ocenit sportovní srdce těch, co se nevymlouvali na protivítr, že hřiště bylo skopce a že vlastňák jim vlastně kopnul někdo úplně jiný. Tak určitě, také nám ještě znějí v uších tiskovky. O tom srdíčku, míč je kulatý a na stadiony je třeba vrátit úsměv. Trochu jsme nachápali, proč by právě v případě vítězství FC Horní Dolní zlevnil plyn, a FIFA začala rozdávat volňásky na ligu mistrů, ale asi něco říkat museli. Zaujaly nás záběry z šaten, kde borci, kteří se nedostali ani do finále, ale dlouze si tleskali a přesvědčovali se, jak otevřeli novou kapitolu dějin kopané.

Surfování na covidových vlnách

Přestávka pomalu končí, dáme si ještě rychle jedno sebou, to fandění je přecejen makačka. A hned cítíme, že sport nás přece všechny spojuje. To říkáme jak my, fanoušci, tak nám to slibují i kapitáni bojujících týmů. Klasickou fotbalovou terminologií, že když zvítězí, budou naslouchat, hrát fér, ve veřejném prostoru zvednou témata, za která budeme všichni rádi a spojí tak všechny bez ohledu na to, kam patřili a komu fandili dosud. Tedy, má to ale trochu háček. Někteří zároveň jedním dechem víc než „musíme vyhrát“ říkají „musíme je porazit“. A co hůř, častují se vzájemně „musíme porazit zlo“; popravdě, i když tomu protihráči někdy fakt nefandíme a jeho fanoušky můžeme mít za zpozdilé a v horším případě přímo zavrženíhodné, tak úplně cesta k ekumenii to není.

Zdroj: Deník

Tak asi budu pak potřebovat ještě jedno, protože tu sportovní hantýrku a metody bafuňářů občas hlava nebere, a hlavně, za těmi podstatnými kluby je strašně moc fandů a hodně z nich se pere ještě dřív, než vůbec dojdou na stadion. Sport je tvrdý, ale nakonec se stejně budeme muset spíš zamyslet nad tím, proč jsou ty tribuny tak rozdělené, než si cestou pro sedmé pivo říct „No proto, že to jsou pitomci“.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.