Zapeklitou situaci musí řešit opoziční strany. Kromě SPD a KSČM, které mají jasno. Okamurovci se původně toužili podílet se na Babišově vládě, avšak když dostali košem, jsou ochotni kdykoli jí vyslovit nedůvěru. Komunisté to měli zapovězené tolerančním patentem, ale po jeho vypovězení si rozvázali ruce a Vojtěch Filip oznámil, že i jejich poslanci by zvedli ruku proti vládě, byť sami toto hlasování vyvolávat nebudou. A tak je to na trojbloku Spolu a koalici Pirátů se STAN.

Ten první se nemůže dočkat, až Babiše sundá. Jeho kabinet je podle ODS, KDU-ČSL a TOP 09 nekompetentní, zadlužuje zemi, nezvládá epidemii, škodí renomé České republiky v zahraničí. Bartošův a Rakušanův dvojblok by ze stejných důvodů nejraději vyvolal předčasné volby. To ale může jen v případě, že bude mít 120 souhlasících poslanců a podepsanou novelu volebního zákona. Nemá ani jedno, přičemž to první nemůže kvůli odporu hnutí ANO a ČSSD získat. A Senát se také netváří, že by hodlal ustoupit od doplnění sněmovní verze volební normy o korespondenční hlasy Čechů žijících v cizině.

Jenže co teď, když Evropská komise dala oficiální razítko na premiérův střet zájmů a Andrej Babiš i Jan Hamáček kudy chodí, tudy varují před apokalypsou jménem Piráti u kormidla moci? Prezident Zeman sdělil, že by nechal dovládnout Babišův kabinet i bez důvěry. Nehrozí tedy jeho úřednická vláda. Co ale nastat může, je scénář, o němž hovořil expremiér Bohuslav Sobotka v ČT. Padne-li vláda, zmizí přirozený soupeř, vůči němuž se opozice musí v kampani vymezovat. Na to ČSSD doplatila v roce 2010 i 2013.

Pro opoziční formace by tedy bylo nejlepší, kdyby se na jejich iniciativy zapomnělo a vše se odehrálo až v říjnu. Jejich preference ovšem stagnují, a tak nás asi čeká divoké léto.