Omezení ano. Ale dokdy?
Věcné vystupování ministra zdravotnictví Romana Prymuly mělo včera ve sněmovně nebývalý dopad. Zastávala se ho i opozice, konkrétně poslanec ODS Bohuslav Svoboda, který shledal Prymulovy argumenty pro vyhlášení nouzového stavu relevantními.
Vláda došla k závěru, že musí stůj co stůj zajistit dostatek kapacit v nemocnicích, kde docházejí lůžka a zdravotníci. Aby to tady nevypadalo jako v Itálii na jaře, je nezbytné zpomalit šíření nákazy. A to lze jedině omezením počtu lidí na jednom místě, včetně hledišť sportovních utkání, operních a muzikálových představení, žáků v učebnách středních a vysokých škol. Kabinet si na to vzal třicet dnů. Během nich musí mluvit jedním hlasem a dbát na vstřícnou a detailní komunikaci s obyvatelstvem i politiky ostatních stran.
Za nejdůležitější však považuji reakci na otázky poslance ANO Patrika Nachera. Ten žádal po Prymulovi sdělení, co nastane po 5. listopadu. Pokud se podaří stlačit reprodukční číslo pod hodnotu jedna, kdy máme očekávat jeho opětovný růst? Vyhlásí se poté znovu nouzový stav, nebo budou stačit roušky a rozestupy? Jak bude vypadat život s koronavirem v dalším roce, eventuálně s vakcínou, která nebude povinná?
Bez relevantních odpovědí se dlouhodobě žít, podnikat, léčit a učit nedá.