Autor je spisovatel.

Povolení jsem v aktovce nenašel. Přendal jsem si ho totiž do palubní schránky a zapomněl na to. Probírám se marně taškou a policistovi říkám, že papír asi nemám u sebe.

V tu chvíli se hlasitě ozvalo autorádio. V Českém rozhlase Plus právě běžel jakýsi pořad o Stalinovi (letos v dubnu uplynulo 99 let od jeho nástupu k moci). V něm pouštěli historické ukázky, které byly hlasitější než čtený komentář.

Upadli jsme. Pojďme vstát

Takže z otevřených dvířek najednou zaburácel Gottwaldův hlas. „A byl to soudruh Stalin, který správně předpokládal, že buržoazní reakce…“

„Já jedu z práce,“ říkám nejistě policistovi, který si mě zkoumavě prohlíží. A do toho se z vozu ozývá potlesk delegátů sjezdu a Gottwald opět začíná: „Učitel pracujícího lidu soudruh Lenin a jeho velký žák soudruh Stalin…“

Když už potřetí z auta zahřmělo Stalinovo jméno, policista jen zíral na toho blázna před sebou a pak nevěřícně řekl: „Prosím vás, jeďte radši pryč.“

Jan Hlaváč: Konec tanečníka Blatného

Vlastně mě potěšilo, že má Stalin mezi policisty stále takovou autoritu…

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.