Komunisté končí.

Tohle je výsledek letošních voleb, který bude kladně zapsán v dějepise. Sto let od jejího vzniku se uzavírá krvavá a tragikomická historie strany, která chtěla hájit zájmy chudých a utlačovaných. Krom prvních let a krátké hvězdné hodiny pražského jara však vždy prosazovala zájmy nepřátelské mocnosti. Byla prodlouženou medvědí tlapou. Poslední dobou sice spíše packou, ale i ta škrábe.

Přivedlo KSČM na buben smrtící Babišovo objetí, stejně jako sociální demokraty? Nebo čím dál cyničtější politika vedení, které si ze strany udělalo výdělečnou s.r.o.? Nebo třicet let po revoluci už měli lidé skutečně dost relikvie, která by strašila i v muzeu, natož ve sněmovně?

Je to symbolický konec národní schizofrenie, která se projevila hned po listopadu. V prosinci 1989 je Václav Havel jednohlasně zvolen prezidentem. Ruku pro něj zvedli komunisté a jejich vazalové z Národní fronty. Z nich byla tehdejší sněmovna výhradně složena.

Záhy poté je komunistická strana prohlášena za zločineckou organizaci. Její vysoký funkcionář Čalfa se však stává premiérem a Havlovým oblíbencem. Vítězní disidenti sice diskutují o zákazu KSČ, ta je však po prvních svobodných volbách druhou nejmocnější silou v zemi.

Lehce převléká kabát, vzniká Komunistická strana Čech a Moravy. Zprvu se zdá, že chce navázat na reformní pokus socialismu s lidskou tváří z roku šedesát osm. Jen pár měsíců. Pak je předsedou zvolen Miroslav Grebeníček. Ne neprávem se o něm říkalo, že je stalinista. Komunisté oslavovali padesátá léta a normalizaci.

Jistě, chybky se staly. Pár kostí bylo rozdrceno. Leč lid měl dostatek, práci a klid, na rozdíl od současných bouřlivých časů.

Projevy na tehdejších mítincích nepochybně porušily zákon o podpoře násilnických hnutí. Ve sněmovně se však KSČM tvářila státotvorně. Zvlášť poté, co se stal předsedou mazaný Vojtěch Filip. Tomu se také stranu, se kterou dlouho nikdo nechtěl spolupracovat, podařilo dovést na mocenský vrchol. Na komunistech závisel život Babišovy vlády.

KSČM spadla z vrcholu na dno. Nejspíš se už nikdy nevyškrábe. Je to dobře. Je to dvakrát dobře. Předstírala sice normální stranu, kde však mohla, prosazovala zájmy Ruska a Číny. Bojovala proti členství republiky v Evropské unii a NATO, tedy proti národním zájmům.

Svým způsobem však byla rekordmankou. Poslední nereformovanou stalinistickou silou v civilizovaném světě. Nuže, o tento rekord rádi přicházíme.