V poslední době zaznívají z úst ministra zemědělství Zdeňka Nekuly poměrně zvláštní výroky. Výroky, které u odborníků nejen na zemědělství vedou k pozdvižení. Daly by se chápat, kdyby je pronášel kdosi v diskusi pod článkem. Jde ale o ministra zemědělství, jenž by měl znát alespoň základní fakta o oboru, který spravuje, a základní ekonomické zákonitosti tohoto sektoru.

Martin Pýcha
předseda Zemědělského svazu ČR

Jedním z takových zvláštních výstupů byl i rozhovor poskytnutý Deníku, kde se vyjadřuje k cenám obilí, potravin a ziskovosti zemědělství. Hned u první otázky, zda budou dražší rohlíky, ministr odpovídá, že obilí je dostatek a jeho cena klesá. Jak to ale je ve skutečnosti?

Těsně před žněmi a na jejich začátku cena každoročně klesá. Stejně tomu bylo i letos. Skutečně cena neúměrně vzrostla na začátku války na Ukrajině. Je úsměvné (kdyby to neznělo z úst ministra zemědělství) tvrdit, že čeští zemědělci vyšroubovali ceny nahoru. Jednak se cena obilí neurčuje v české kotlině, jednak zemědělci jsou v řetězci zemědělec-zpracovatel-obchodník-spotřebitel až ti poslední, kdo mají vliv na cenu zemědělských surovin. Dokonce i v době maximálních cen, kdy se tuna potravinářské pšenice na burze v Paříži prodávala v přepočtu za 14 tisíc korun, čeští pěstitelé prodávali za osm tisíc korun.

Eva Turnová
FEJETON: Osoba samostatně výdělečně čilá

Podobný vývoj cen je i u dalších zemědělských komodit. Cena mléka sice vzrostla, ale čeští zemědělci ho prodávají za cenu o korunu nižší, než je průměrná cena v EU. Cena vepřového po rekordním propadu mírně vzrostla, ovšem podstatně méně než náklady. Ceny tuzemského ovoce a zeleniny každoročně v době sklizně klesají, a tak by se mohlo pokračovat.

K „velkým“ a „malým“

K rozdělování zemědělců na malé a velké místo na dobré a špatné už toho bylo řečeno mnoho. Platba na první hektary je u nás absolutně nejvyšší v celé EU, a i v Německu, kde jsou podobně velké podniky jako u nás, stanovili tento podíl na 12 procent. Neobstojí argument pana ministra s oblíbeným kyvadlem, které se podle něj v posledních pěti letech vychýlilo ve prospěch velkých zemědělců. Proti tomuto názoru stojí fakta. Za poslední pět let v naší republice přibylo téměř šestnáct tisíc zemědělských podniků, z toho kolem patnácti tisíc fyzických osob. To přímo popírá argumentaci ministra i celé koalice. Kromě toho zemědělství není homogenní obor. Pokud ale porovnáme malé a velké podniky se stejnou strukturou, kdy lze mluvit o využití výhod z velikosti, zjistíme, že menší podnikatelé jsou již nyní dotačně zvýhodněni.

Zdroj: DeníkSouvisí s tím i názor na zaostalost a nekonkurenceschopnost českých zemědělců. I tady jde o nepochopení reality. V březnu se kilo vepřového v živé váze prodávalo za 26 korun, náklady na výkrm činily 36 korun a náklady na kilo odchovaného selete cca 60 korun. Ministr tedy spojil tři hodnoty do jedné. Přitom čeští chovatelé patří k evropské i světové špičce. V počtu odchovaných selat v EU jsou čtvrtí nejlepší, v množství krmiva potřebného pro kilogram masa jsme na druhém místě a v nákladovosti na třetím.

Můžeme konkurovat

Čeští zemědělci se dokázali přizpůsobit rozdílným podmínkám společné zemědělské politiky a jsou ve většině zemědělských komodit konkurenceschopní vůči svým zahraničním kolegům. Pokud bychom si odmysleli rozdílné podpory v jednotlivých zemích, budou konkurenceschopní prakticky ve všech komoditách, včetně vepřového, drůbežího, vajec, brambor, ovoce i zeleniny. To by mělo být posláním českého ministra zemědělství – vyrovnat podmínky napříč EU. Ne rozdmýchávat spory mezi českými zemědělci, kteří dosud dokázali spolupracovat napříč různými velikostmi i právními formami.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.