Zlínská vila je unikátní, stejně jako životní pouť a dílo Miroslava Zikmunda. Původně funkcionalistický dům postavila v letech 1933–1935 firma Baťa, s největší pravděpodobností podle projektu architekta F. L. Gahury. Čerstvě ženatý Miroslav Zikmund se do ní nastěhoval v roce 1953. Mladému cestovateli prý na zlínských Nivách učarovala především vzrostlá zahrada. Dlouho se při rozhodování o koupi nerozmýšlel.

Zlínská lokalita okouzlila také Jiřího Hanzelku, který si později postavil dům v těsné blízkosti vily Zikmundových.

Dvojice Hanzelka–Zikmund měla počátkem padesátých let za sebou už první expedice do Afriky a Latinské Ameriky, které podnikli ve voze Tatra 87. Jejich stovky reportáží z africké mise, během níž projeli autem celý černý kontinent, se staly nejsledovanějším pořadem Československého rozhlasu. Pořídili tisíce fotografických záznamů a natočili množství materiálu značné dokumentární hodnoty.

S tatrou do světa

Na další expedici se cestovatelé vydali v roce 1959 a během příštích pěti let, už s doprovodem dvou nákladních vozů Tatra 805, projeli Asií a Oceánií. Výsledkem byly opět úspěšné knihy, které vycházely ve vysokých nákladech také v zahraničí. Z natočeného materiálu vznikly dokonce celovečerní filmy. Na konci šedesátých let se oba muži angažovali při pokusu o reformu komunistického systému.

Po okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 přišel trest v podobě zákazu cest a publikování.

Prohlédněte si další fotografie Zikmundovy vily

Miroslavu Zikmundovi byla posléze odepřena jakákoli možnost zaměstnání stejně jako nárok na důchod. Ve svém zlínském domově se až do roku 1989 věnoval genealogii a správě svého a Hanzelkova archivu z cest. Nezatrpkl a neztratil nic ze své aktivity a životního optimismu. Na Nivách se scházeli stejně pronásledovaní lidé z disentu, umělci a spisovatelé jako Ludvík Vaculík či Václav Havel.

Knihy legendární dvojice H+Z mohly začít opět vycházet po sametové revoluci, oba cestovatelé získali mnoho ocenění a vyznamenání. Na výpravy do dalekých končin se už však Miroslav Zikmund vydal sám.

Zdravotní stav jeho příteli Hanzelkovi už náročné expedice neumožnil. Stihl toho hodně, navštívil Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. Zúčastnil se expedice Sibiř – peklo, nebo ráj, ze které vznikl čtyřdílný dokumentární cyklus. V roce 2000 se vydal na Srí Lanku, Maledivy a do USA.

Ve svém zlínském domě slavný cestovatel prožil, jak sám říká, skutečně šťastných a pracovně tvůrčích téměř sedmdesát let. Po dlouhém zvažování však začátkem minulého roku dospěl k rozhodnutí svou milovanou vilu opustit a prodat ji svému příteli, podnikateli Čestmíru Vančurovi.

Letos v únoru, na svátek svatého Valentina, když slavil Miroslav Zikmund neuvěřitelných 102 let, od svých přátel dostal originální dárek. Svou činnost zahájil Nadační fond Zikmundova vila, který bude pečovat o odkaz tohoto slavného cestovatele.

Kromě nezbytné rekonstrukce jejího mobiliáře a zahrady plánuje nadace postupné zpřístupnění místa odborné i laické veřejnosti a organizování vzdělávacích, kulturních a reprezentativních akcí. Plní tak přání Miroslava Zikmunda, aby se dům nestal mrtvým muzeem, ale aby se zde i nadále žilo, pracovalo a tvořilo. Náklady spojené s rekonstrukcí objektu se budou podle prvních odhadů pohybovat okolo 20 milionů korun. 

Baťa pro okresního hejtmana

První majitelem vily na zlínských Nivách se stal zlínský okresní hejtman a vládní rada dr. Josef Januštík. Ten v domě bydlel se svojí ženou Marií do roku 1953, a to navzdory skutečnosti, že objekt už v roce 1942 koupil od firmy Baťa režisér Elmar Klos. Pozdější držitel filmového Oscara, který byl synem Marie Januštíkové z prvního manželství, ale ve vile nikdy sám trvale nežil.

V roce 1953 Klos prodal nemovitost s pozemky Miroslavu Zikmundovi, se kterým se seznámil ve zlínských filmových ateliérech. Zikmund s Hanzelkou tam připravovali své celovečerní filmy z první tzv. „africké“ expedice. S pomocí architekta Zdeňka Plesníka se cestovatel pustil do rozsáhlé rekonstrukce objektu. O kvalitě tehdejšího projektu svědčí fakt, že do dneška zůstal dům v takřka nezměněné podobě.

Kompletně zachovaný je také interiér, kterému vévodí ohýbaný nábytek, tisíce knih a stovky unikátních předmětů získaných z cest po celém světě. I když od přestavby domu uplynulo téměř sedmdesát let, stojí dnes v takřka nezměněné podobě