Kantorka z Vysočiny zažila masakr v USA

V době řádění střelce byla Bečvářová v budově univerzity a ve chvíli, kdy viděla z okna, jak se ke škole sjíždějí policejní vozy a sanitky, vytušila, že se stalo něco strašného. „Nemohli jsme tomu uvěřit, nikdo z nás nevycházel ven, nevěděli jsme, zda byl odstřelovač zadržen. Mluvilo se v tu chvíli o dvou střelcích,“ vzpomíná Bečvářová na nejhorší chvíle svého života. „Měli jsme o ni velký strach. Pak ale zavolala, že je v pořádku. To nám spadl kámen ze srdce,“ říká její matka Gabriela.

Iveta Bečvářová přicestovala do USA před pěti lety. Nyní vzdělává budoucí veterináře. Nejen oni, ale i další tisíce studentů se dnes po přerušené výuce vrátí znovu do lavic. ”Rozhodně začneme tím, že otevřeme se studenty diskusi o minulém týdnu. Určitě toho mají všichni hodně na srdci. V neděli bylo setkání studentů. Sešly se tam tisíce lidí,” komentuje nejnovější události na univerzitě kantorka z Vysočiny.

Podle ní se tragédie mohla stát kdekoliv jinde. „To, co se stalo, naplnilo obavami v podstatě veškeré vzdělávací instituce na světě,“ myslí si Bečvářová.
Na univerzitě kvůli masakru padl i návrh, že bude tento semestr přerušen. „To ale studenti odmítli,“ podotýká Iveta Bečvářová. Ta je odhodlaná na univerzitě dál učit.

„Nechystáme se odjet, stejně, jako si nechystám koupit zbraň, kterou jsem nikdy neměla. Mít tady v Blacksburgu zbraň by bylo stejně neobvyklé jako kdekoliv jinde v Česku,“ konstatuje Bečvářová.

Češka o masakru: Hloučky studentů se držely za ruce a plakaly

Jak byste popsala Blacksburg, kde k tragédii došlo?
Virginia Tech a Blacksburg je nesmírně klidné a mírumilovné městečko. Je tu téměř nulová kriminalita. Lidé tu nezamykají auta ani domy. Krádeže tu neexistuji. Je tu velmi bezpečno. Incident jako tento je naprosto nenormální a všichni jsme tím šokováni.

Byla jste v den masakru ve škole?
V den neštěstí jsem byla v budově Veterinární univerzity, která je součástí kampusu Virginia Tech, asi 1 km od místa neštěstí. Pondělní ráno začalo zcela normálně a na klinice jsem byla před osmou ráno. Po cestě přes kampus jsem si nevšimla ničeho nenormálního, snad tam bylo jenom více policejních vozů.

Byli ohroženi vaši žáci nebo vy sama?
Bezprostředně jsme ohroženi nebyli a nikdo z veterinárních studentů se nestal obětí. Řada studentů a kolegů, ale některé z obětí znala. Výuka ale normálně probíhala až do deseti hodin ráno. Učit se přestalo, až už bylo po všem. Ten fakt, že jsem student nebo učitel na Virginia Tech a že se vrah mohl obrátit jakýmkoliv směrem, ale nezmírní pocit strachu a nejistoty. Tento incident se mohl stát kdekoliv jinde a naplnil obavami v podstatě veškeré vzdělávací instituce na světě.

Jak jste se o střelbě dozvěděla?
O ranní střelbě na kolejích jsme se dozvěděli až po střelbě v Norris Hall mezi 9:00 – 10:00 ranní. Já osobně jsem se to dozvěděla od lidí v budově. Kolem 10:00 ráno jsme dostali e-mail a telefonní vzkaz, za dveře Veterinární fakulty jsou uzavřeny, nikdo nesmí vycházet ven a že se nemáme přibližovat k oknům. Oknům se vyhnout nedalo a tak jsme samozřejmě viděli desítky sanitních vozu přijíždějících do kampusu. V tu chvíli jsme věděli, že se stala nějaká velká tragédie.

Nevěděli jsme ale, co přesně se stalo. Všechny detaily jsme se postupně začali dozvídat z medií a čísla obětí během dne postupně narůstala až na neuvěřitelných 32 kolem 15:00 odpoledne. Nemohli jsme tomu uvěřit, nikdo z nás nevycházel ven, nevěděli jsme, zda byl odstřelovač zadržen. Mluvilo se v tu chvíli o dvou střelcích, jednoho prý už zadrželi a ten druhý se hledal. Zprávy o incidentu ale přicházely z medií, ne z Virginia Tech. Bylo neuvěřitelné, jak rychle media pracují v situacích, jako byla tato.

Manžel by s vámi?
Manžel odjel k případům se skupinou veterinárních studentů a pohyboval se v blízkém okolí Blacksburgu. Viděl spoustu policejních vozů jedoucích směrem na Blacksburg. Hned jsem mu volala, ať se se studenty nevrací do kampusu a vyčkají, co bude dál. Pokyny k evakuaci jsme dostali e-mailem kolem 14:00 odpoledne. V naší budově zavládla téměř úplná apatie, nikdo nepanikařil, všichni jen nevěřícně a šokované sledovali televizní obrazovky a internet.

Co víte o muži, který vraždil?
Muž, který vraždil, byl psychicky narušen a byla mu v předchozí době nabídnuta léčba. Studenti ho znali jako velmi odtažitého člověka, nikdy se neúčastnil žádných studentských akcí, během přednášek nikdy nemluvil a neodpovídal na dotazy profesorů. Domácí úkoly vždy včas odevzdával a zkoušky dělal bez problémů. Chodil vždy v černých brýlích, spal na kolejích s rozsvíceným světlem a poslouchal neustale stejnou písničku. Profesoři si již v roce 2005 všimli, že student je psychicky narušen a také ho poslali na terapii a nahlásili ho na policii. Tím chci říct, že názory medií na možné zanedbáni jsou nesprávné.

Jaká je situace na škole nyní?
Výuka byla přerušena a hodně studentů odjelo domů k rodinám. Proběhlo několik pietních akci na Drillfield (centrum Virginia Tech) a v basketbalovém stadionu. Podpora přichází ze všech stran, ze všech univerzit v USA, ze světa, od guvernéra Virginie a prezidenta Bushe. Všichni jsme tu vděčni za jakýkoliv projev účasti, ať pres e-maily nebo slovem v ulicích kampusu či na chodbách.

Lidé v kampusu i na naší fakultě prožívají velký smutek a depresi, objevuji se i slzy, strach a pocit, že se už nikdy nehneme z místa. Je to tak těžké si představit, že je potřeba začít v pondělí učit a začít hojit rány! Duch univerzity ale neumřel. Virgnia Tech a její děti ‚ Hokies‘ mají velmi silné kořeny a sílu se s touto tragedii vypořádat. Dnes všichni nosíme trička v barvách školy (vínově červená a oranžova). Osobní příběhy obětí se na nás jen hrnou. Každý se s tím bude vypořádávat po svém a pro některé to bude velmi dlouhá a strastná cesta. Oběti tragedie jsou nenahraditelné, Virgnia Tech to přežije, ale zmařené životy nevinných mladých lidi i profesoru nebudou NIKDY zapomenuty.

Jak celou věc vnímají studenti?
Jejich reakce jsou různé. Když jsem byla ve středu ráno na Drillfiel před Norris Hall zapálit svíčku k malému pomníčku, který tam byl založen, viděla jsem hloučky studentů držících se za ruce, někteří nedokázali zadržet slzy. To, že se řada z nich vrátila k rodičům, svědčí o tom, jak je teď rodinné zázemí důležité. Ti, kteří tu nemají své blízké, se mohou obrátit na desítky psychologů, kteří jsou k dispozici 24 hodin denně.

Studenti projevují nesmírnou účast v této tragedii. Zorganizovali večerní setkání tisíců lidí se svíčkami hned v úterý večer na Drillfield, kde uctili památku objetí. Studenti, kteří byli ve třídách, kde se střílelo, dokonce i ti, kteří byli zranění, vystupuji v mediích s úžasnou sebekontrolou a dokáží o tragedii a ztracených přátelích soustředěně hovořit. Studenti jsou ti, kteří teď drží ducha Virginia Tech při životě a bude to na nich, až se v pondělí vrátí do tříd. Jsem na to, jak se chovají a vystupují v mediích velmi hrdá.

Co vedení univerzity, necítí částečně vinu za to, co se stalo?
V současné době nikdo vedení vinu nedává. Musíte si uvědomit, že toto je velmi otevřená společnost. I když se vědělo, že student, co vraždil, byl psychicky narušen, úkolem této instituce je vzdělávat studenty bez rozdílu barvy pleti, národnosti, sociálních poměrů a studenti nejsou diskriminováni kvůli záznamu u psychologa. Tady by se nikdy nestalo, že by studentovi bylo odepřeno vzdělání kvůli psychickým problémům. A tento incident to nezmění.

Univerzita mu v minulosti nabídla pomocnou ruku, když rozpoznali, že má problémy, ale on ji nepřijal. Podobná je i analogie na právo vlastnit a nosit zbraň. I kdyby stát nařídil restrikce na vlastnění zbraní, vzbudilo by to velký odpor a nedůvěru k vládě. Tento národ by nikdy neakceptoval taková nařízení od státu. Toto je cena za otevřenost a demokracii.

Studenti smí nosit zbraně?
Ne v kampusu platí nařízení, že nosit zbraně je zakázáno.

Vy sama ji máte?
Ne.

Po tom, co se stalo, nechystáte se, že si ji koupíte?
Ne, to vůbec ne. Vlastnit zbraň v Blacksburgu by bylo stejně neobvyklé, jako kdekoliv jinde v Česku.

Násilí na školách se stupňuje i v Česku. Lze tomu podle Vás nějak předejít. Například nošením uniforem, je to řešení?
Máte pravdu, násilí se stupňuje všude. Ve Státech se na mnoha středních a základních školách učí strategie na potlačování šikany. Některé školy tady jsou v tom natolik dobré, že se rodiny raději přestěhují do těchto oblastí. Základní a středni školy v Blacksburgu patři mezi takové vzdělávací instituce. Znám řadu rodin, které by se za žadnou cenu neodstěhovaly z našeho okresu a raději obětují kariéru, jenom aby jejich děti mohly chodit do školy v Blacksburgu.

Nemáte strach, že se může něco podobného opakovat? Na školách v USA k tomu dochází každý rok.
To, co se stalo na Virginia Tech, je zločin psychicky narušeného individua. Blacksburg a Virginia Tech je nesmírně klidná a bezpečná komunita inteligentních lidí. Tato tragedie abslutně neodráží smýšlení a chování lidí tady. Pokud se to mohlo stát v tak mírumilovném místě jako Blacksburg, mohlo by se to bohužel stát kdekoliv jinde a tím myslím i Evropu.

Mě i manželovi dala Virginia Tech strašně moc, vzdělání, práci v oboru, respekt a možnost rozvíjet naši profesi. Máme tu mnoho přátel, kteří zde žijí a pracují a kteří se zasloužili o dobré jméno a kvalitu této university. Absolventi Veterinárni Fakuty Virginia Tech se řadí mezi špičkové odborníky a vědce. Blacksburg je nadherné místo s překrásnou přírodou. Je to radost tu žit a pracovat.

Neuvažujete tedy o návratu?
Rozhodně neuvažujeme a budeme se snažit spolu s našimi kolegy vrátit život na Virgnia Tech do původních kolejí. Vzpomínky a smutek spojeny s 16. dubnem 2007 nás ale budou provázet navždycky.

Nebudou si nyní studenti více všímat jeden druhého?
Určitě ano. I my, co jsme s nimi v denním kontaktu, si jich určitě začneme přirozeně více všímat. Pokud ale můžu dodat, alespoň tady na Veterinární fakultě máme ke studentům blízko, osobně je všechny známe.

V pondělí se studenti vrátí do lavic. Co jim řeknete?
Rozhodně otevřeme diskusi o minulém týdnu. V sobotu bylo na Drillfield setkání studentů a bývalých absolventů Virginia Tech. Sešly se tam tisíce lidí. Potkala jsem několik veterinárních studentů a vím, že toho mají hodné na srdci a potřebují to dostat ven. Rozhodně jim nabídneme individuelní pomoc při studiu na zkoušky.