Vypadá to, že dnes si jsou děti vlastní beztrestností až příliš jisté. Těžko je můžeme šmahem omlouvat tím, že z toho nemají rozum. Já tvrdím, že mají!

Každé dítě od útlého věku tuší, že nemůže dělat vše, co se mu zlíbí, že život v lidské společnosti má svá pravidla. Ve školce nemůže mlátit lopatičkou na pískovišti dítě vedle jen proto, že má lepší bábovičku. Ve škole nemůže brát spolužákovi svačinu. A puberťák si prostě nemůže jen tak půjčit rodičovo auto, zunknout si z flašky a vyjet na silnici. Anebo jen tak pro zábavu a peníze jít krást.

Myslím, že v takových případech je na vině i výchova. Rodiče jsou dítěti autoritou od útlého věku a právě oni nastavují pomyslné hranice toho, co se smí a nesmí.

Některým výrostkům ani sebelepší výchova nepomůže, ale přesto mám za to, že přílišná tolerance rodičů a jejich demokratické zásady ve výchově by neměly být vždy na prvním místě. Někdy není na škodu zásada: Škoda rány, která padne vedle!