V minulých letech však došlo k úbytku některých druhů, ale třeba ne zrovna vítaní vrabci jsou již opět v plné síle. Ale zaznamenali jsme i úbytek kosů, což by mohl mít na svědomí virus Usuta (USUV), na který jsou kosi náchylnější než jiní ptáci. Je to africký flavivirus ze skupiny japonských encefalitid. Pozoruji určitou podobnost se současným Covidem, protože v Evropě způsobil první hromadné úhyny kosů v Itálii. Postupně se dostal i k nám a dle některých vědců způsobil velké ztráty v roce 2018. Na virus není vakcína a ptáci buď uhynou, nebo prodělají nemoc a vytvoří si protilátky.

Otázkou zůstává, kde všude kosi uhynou, protože kos je částečně tažný pták, na zimu odlétají lesní kosi a menší část kosů městských. Z našich území zimuje část u Atlantiku a hlavně jihomoravští kosi směřují do Středomoří, tedy i do zmíněné Itálie. Ornitologové mluví i o přenášení virusu na člověka, u kterého to probíhá bez příznaků, ovšem může mít horší průběh u těch, co mají výrazně sníženou imunitu.

Úbytek kosů nám příliš nevadil, protože v zimě vyhání z krmítka drobnější ptáčky a i v létě jsou to značně drzí lupiči. U nás působí škody na vinné révě na zahradě i ve skleníku. Vždy jsou rychlejší než my s nějakou ochranou sítí, protože začnou sklízet ještě před dozráním. Pokud zakryjeme révu síťkou, stejně do ní vlezou někde odspodu a pak uvnitř klidně zobou bez ohledu na naši přítomnost. Přitom jindy jsou to spíše masožravci a živí se žížalami a jinými bezobratlými živočichy. Ale chápu je, i já se kvůli dobrému vínu s potěšením stanu přechodně vegetariánem.

Včera mladí podobně jako v jiných letech vylítli i z hnízda ve skleníku, kde si drzý pár černého samečka se žlutým zobákem a hnědavé samičky udělali hnízdo mezi citrusy a přímo na výhonu vinné révy s vijanem mladých bobulí. Kosi se dožívají až dvacet let a tak to možná byli moji známí, protože po dobu sezení a krmení mladých si ze mě nic nedělali a prohlížel jsem si je z metrové vzdálenosti.

Zneklidněli až po vylítnutí mláďat, kdy mladí kosi zmatečně pobíhali po skleníku a rodiče rámusivě varovali výhružným „tikstikstikstiks“. To nebyl obvyklý ranní a večerní melodický zpěv samce z vyvýšených míst. Kos se postupně naučí více melodií a harmonií a tím předčí i slavíka. Když dohraje svůj repertoár, začne znovu od začátku.

Další pár letos vyvedl mladé z hnízda v rázu dřeva, a protože to bylo ve výšce očí, tak jsme měli dokonalý přehled. Budeme sledovat další hnízdění, jelikož v naší zemi hnízdí kos černý v dubnu až červenci dvakrát až čtyřikrát ročně.

Petr Broža, Moravec