Devadesát kilometrů. Na Vasově běhu si Venhoda připsal skalp českého biatlonisty

Mezi nimi byl i Milan Venhoda, který sepsal silné zážitky z tohoto závodu, na který se postavil po osmnácti letech. Letos šlo o speciální závod. Konal se totiž jubilejní stý ročník tohoto nejstaršího a největšího lyžařského závodu světa.

Závodníci SKI team VYSOČINA pochopitelně nemohli chybět, do švédského kraje Dalarna jich vyrazilo hned 10. Rozhodnout se o účasti však museli už před rokem v březnu, kdy se otevírají přihlášky na další ročník, neboť maximálních 15 800 míst je tradičně vyprodáno během několika dnů a nejinak tomu bylo i na letošní jubilejní ročník.

Obrovská dřina, hodně bolesti. Hasiči z Telče tvrdě trénují na extrémní závod

Čtenář reportér

Každý z týmu vyjížděl do závodu s jinými cíli a ambicemi, někdo závodit o co nejlepší výsledek, někdo si užít jedinečnou atmosféru. I když „užít si“ takovýto závod vlastně úplně nejde. 90 km je opravdu velmi dlouhých a náročných a každý si prožije jednu nebo více krizí. Zkrátka zážitek nemusí být příjemný, ale silný.

Nejlépe z Vysočiny jel František Molva – 266. místo v čase 4:54:30 je fantastický výsledek, se kterým byl nadmíru spokojený.

Milan Venhoda se postavil na start znovu po 18 letech a doufal, že se mu podaří překonat svůj tehdejší čas 5:20:06. Bohužel díky velmi náročným sněhovým podmínkám – po dvou deštivých dnech byl sníh velmi mokrý a extrémně pomalý – vzal tento cíl rychle za své. Konečné 1051. místo v čase 5:46:34 je ale i tak výborné a znamenalo v cíli medaili za výkon, kterou dostávají závodníci do určité ztráty na vítěze. Letos tuto medaili dostalo 1196 závodníků. A několik postřehů z průběhu závodu: „Když jsem zhruba v půlce závodu dojel biatlonistu Ondru Moravce, tak mě to překvapilo, potěšilo a nabudilo, rychle jsem však vyhodnotil, že jede pomaleji a tak jsem udržel svoje tempo a nechal ho za sebou. Nakonec jsem mu ujel ještě o 14 minut. Pamatoval jsem si svoji krizi z minule, kdy jsem se posledních 20 km hodně trápil a zachránilo mě nekafaře kafe z termosky od nějakého diváka u trati. Letos jsem si tedy cíleně na posledních dvou občerstvovačkách dal kávu. Sice jsem se taky trápil a měl pocit, že jedu pomalu ale podle mezičasů to zjevně pomohlo.“

Slabihoudek je v každém z nás. Nový počin Horáckého divadla zaujme

Čtenář reportér

Se svým výkonem byl spokojený i další jihlavák Vladimír Tvrdík – 1431. místo v čase 6:07:20. Na startu byl znovu po dvou letech a tenkrát jel na podobné umístění o hodinu rychleji. Z toho je dobře vidět jak náročný a těžký letošní ročník byl, jak velký rozdíl dokážou udělat jiné sněhové podmínky. Jako jeden z mála mezi prvními dvěma tisíci závodníků - kdy většina jela soupaž na nenamazaných lyžích - měl lyže namazané klistrem a to byla v kopcích jednoznačná výhoda: „i za polovinou závodu jsem se dokázal odrážet z klistru a na Risberg a Evertsberg jsem získával na většinu soupažáků“. Jako jediný z jihlavské výpravy během závodu také ochutnal tradiční borůvkovou polévku: „Na Oxbergu jsem poprvé a vlastně omylem ochutnal tu slavnou borůvkovou polévku a musím říct, že byla výborná. Na každé další občerstvovačce jsem si bral už jen ji“.

V první linii. V Jihlavě pracují s problémovými dětmi už na ulici

Čtenář reportér

Obdivuhodný výsledek vzhledem ke svému věku 60 let zajel Miroslav Havelka - 1776. místo v čase 6:24:39. A jak sám poznamenal: „Vždy jsem k tomuto závodu vzhlížel s respektem a pokorou a zároveň obdivoval ty co ho jeli. Nikdy jsem nedoufal, že já jednou tento závod pojedu. Bral jsem to tak, že už na to nemám věk a čas dříve jsem propásl. A letos se mi tento sen společně s týmem SKI VYSOČINA podařilo uskutečnit. Jet tento závod, nevzdát a dojet až do cíle v těžkých podmínkách je neskutečný a nezapomenutelný zážitek“.