Starý třešňový sad nad městem září do dáli. Jako už tolikrát. Pokolikaté už si stromy oblékly květované šaty, aby oslavily nejkrásnější měsíc v roce?Pokolikaté spolu s podvečerním sluncem hrají to nejkrásnější májové představení? Než zase pozbudou svou křehkou nevinnost… Než zase bude sněžit v máji…Ještě je čas, ještě mají chvilku. A tak si užívají svou derniéru v bílorůžové róbě. Objímají se se slunečními paprsky a hrají si s rozpustilým větrem.

Tomu, kdo o to stojí, nabízejí svou krásu a něhu. Ten, kdo o to stojí, v jejich společnosti najde klid i radost. Ten, kdo o to stojí, pak pošle jejich dar dál.

Zuzana Musilová