Za vznikem Ledobroďáků stojí Jaroslav Šnajdr z Havlíčkova Brodu a má asi čtyřicet příznivců. Hned na 2. ledna 2022 chystají v rybníku Občiny v obci u Havlíčkova Brodu druhý ročník novoročního koupání. Letos lákají na mobilní saunu i na metličkové ceremoniály. Účastnit se může každý, kdo bude mít odvahu vlézt do ledové vody.


Mezi otužilecké guru na Vysočině patří Zdeněk Mikoláš, zakladatel klubu otužilců v Třebíči, kteří si říkají Klub ledních medvědů. Tomu už je přes sedmdesát a otužilectví se věnuje více než dvacet let. A jeho kondici by mu mohl leckdo závidět, účastní se i triatlonových, kvadriatlonových a kryatlonových závodů a je držitelem několika titulů v těchto extrémně těžkých sportech.

Z archivu hodonínského otužilce Jiřího Humpolíka
Otužování je návykové a sezona nikdy nekončí. Užívají si zimu v plavkách

Existuje univerzální rada, jak začít s otužováním?

Někdo říká, že není vhodné se do ledové vody vrhat naráz. Ideální je začátek ve sprše a postupně se přesouvat do rybníku. Tam nezapomínat na čepici. A opravdu lézt jenom na pár minut. Dobré je začít s koncem léta, kdy se voda v rybníku ochlazuje postupně.

Předseda Klubu ledních medvědů Třebíč Zdeněk Mikoláš
Předseda třebíčských otužilců Zdeněk Mikoláš: Musím vyhrát ještě pár závodů

K tomu však Mikoláš letos v prosinci redaktorovi Deníku Milanu Krčmářovi řekl následující: „Dřív se nabádalo, ať se lidi otírají vlhkou žínkou a sprchují si nohy studenou vodou. To je ale hrozně zdlouhavé,“ začíná s popisem Mikoláš. „Teď už se přechází k tomu, že normální zdravý člověk nemá problém, aby do vody vlezl. Z devadesáti procent je to v hlavě. Je potřeba chlad překonat a tělo si na něj po minutě zvykne. Ale nesmí se to přehánět. Proto dávám na břeh vždycky hodiny, hlavně pro nováčky. Každý musí vědět, že vydrží třeba čtyři minuty nebo šest. Pak stačí, aby to o dvě minuty přetáhl a dochází k otužileckému třesu. My jsme to taky ze začátku přeháněli. Ve vodě jsem byl třeba patnáct minut a pak jsem sebou celý drkotal. Jeden známý z Prahy mi říkal, že jel po takovém otužování tramvají, držel se tyče a třásl se tak, jako by tou tyčí proudila elektřina,“ vzpomíná Mikoláš.