„Při prezenční výuce je vhodné, pokud to lze, zařazovat vzdělávací aktivity pořádané venku – na školní zahradě, hřišti, parku a okolí školy, kde nedochází ke kumulování více osob. Zde lze realizovat nejen projektovou výuku a činnosti v rámci výchovných předmětů, ale i některé běžné rozvrhové hodiny. Tato praxe významně snižuje epidemiologická rizika, zlepšuje celkovou zdravotní kondici, koncentraci a přispívá k well-beingu dětí/žáků/studentů i učitelů.“
„Je to pozitivní obrat,“ říkají Justina Danišová ze Vzdělávacího centra TEREZA a Martin Kříž z ekocentra Chaloupky, kteří oba stojí za iniciativou UČÍME SE VENKU. „Vnímáme, že jde o velký posun k lepšímu ze strany ministerstva. Protože ještě na jaře jsme řešili jejich rozhodnutí, ze kterého vyplývalo v podstatě opačné stanovisko. Školám tehdy nebylo doporučováno, aby děti během výuky chodily ven či opouštěly areál školy. Z toho důvodu jsme tehdy sepsali petici Rozšíření pravidel pro zahájení školy o výuku v přírodě a ve spolupráci s Lipkou a Českou radou dětí a mládeže napsali dopis MŠMT, ve kterém jsme žádali o úpravu. Nyní se situace obrací a také na ministerstvu uznávají, že výuka venku dětem i učitelům prospěje.“
Školní výuka venku se však rozšiřuje i bez ohledu na epidemiologická opatření. Jak vyplývá z dotazníků škol zapojených v programu Les ve škole, kterých se letos sešla stovka, každý týden chodí na výuku ven zhruba čtvrtina zapojených škol a desetina škol se učí venku dokonce denně! To je skvělý výsledek ve srovnání s uplynulými roky, kdy se venku učily děti spíše zřídka a především v alternativních školách.
Výuce venku však stále mnoho rodičů i učitelů nevěří. Vnímají je jako příliš riskantní a málo bezpečné. Děti se mohou zašpinit, zranit či dokonce ztratit. Tyto rizika však ke zdravému vývoji dítěte odjakživa patří I. Základní otázkou je, co chceme z dětí mít? Odměnou je radost z pobytu venku a větší zapojení žáků. Děti jsou pozornější, lépe se soustředí, snáze komunikují, jsou lépe naladěny a mají větší motivaci k učení. Díky tomu, že se učí prostřednictvím objevování a zkoumání, dokážou si získané poznatky lépe zapamatovat, lépe pochopí přírodní zákonitosti a jejich souvislosti. Výuka je přitom bezesporu daleko víc baví. A díky tomu potom baví i samotné pedagogy. „Učení v přírodě je pro mě smysluplné a přirozené. Děti jsou spokojené, mají dobrou náladu a navíc jsou více pozorné,“ potvrzuje Dagmar Židů, ZŠ Turnov.
7 DŮVODŮ, PROČ UČIT VENKU
1. Děti učení venku baví
Učení venku je názorné, třírozměrné a pestré. Přináší mnoho nových podnětů nejen pro naše smysly, ale i pro naše myšlení.
2. Zvyšuje zájem o učení
Spojení se skutečným světem přináší pocit smysluplnosti učení. Roste pocit uspokojení z vlastního učení. Snižuje se počet absencí.
3. Zlepšuje vzdělávací výsledky
Co se naučíme skrze zážitky venku, se v mozku ukládá hlouběji a snadněji se vybavuje. Kontakt s přírodou zlepšuje pozornost a soustředění.
4. Podporuje zdraví dětí
Pobyt a pohyb venku snižuje nadváhu a obezitu, zlepšuje fungování imunitního systému a snižuje počet nemocí.
5. Děti i učitelé jsou spokojenější
Kontakt s přírodou významně přispívá k duševnímu zdraví a pohodě. Snižuje stres, úzkosti a deprese.
6. Posiluje vztahy mezi dětmi i s učiteli
Venku děti rozvíjí nejen své znalosti, ale současně i emoční a sociální inteligenci. Snižují se důvody ke vzniku agresivity a násilí.
7. Učit venku je přirozené
Děti se učily venku více než 99 % lidské historie. Jsou na to připravené.
Učit venku nebylo nikdy snazší. Na několik kliknutí se před zájemci otevřou inspirační stránky z nápadů iniciativy Učíme se venku a pro menší děti s rodiči je tu program Jděte ven. Lze se zapojit do dlouhodobého projektu Les ve škole, kde jsou připravené metodiky pro každý ročník celé ZŠ.
JAN UHER