Nevěděli jsme, jestli je to skutečnost nebo sen. Přesto jsme našli odvahu a požádali jsme o podpis alespoň na kolejní průkazku, protože jsme nikdo u sebe nic jiného neměli. Celá společnost odložila nabídku v jídelním lístku, udělali si prostor a začala podpisová akce, kdy dokonce vrchní nestihal trhat účtenky.

Karet Gott byl vlastně na vrcholu svojí slávy, my jsme byli pro něj naprosto neznámí, kteří ještě otravují u oběda, a přesto s úsměvem a ochotou neodbyl vůbec nikoho.

A až do svojí smrti to byl Pan NĚKDO. A nikdy jsem nikde, v TV, rádiu, v tisku od něj neslyšel vůbec nic blbého, na rozdíl od mnoha jiných umělců.

Otta z Břeclavi