Od samého začátku úzce spolupracuji se starostou města Telče Romanem Fabešem a jeho prostřednictvím s krizovým štábem. Tomu předávám většinu ušitých roušek, aby je mohli rozdat potřebným v našem městě. Krizový štáb si vede seznam zařízení a institucí, kde roušky potřebují, a buď je nemají, nebo se jim rychle tenčí zásoby.

Část z ušitých roušek předáváme kraji Vysočina, který byl tak laskav a poskytl nám zdarma materiál na šití, látku a tkaloun. A část jsem distribuovala i přímo. Například 106 kusů roušek pro telčské Sdílení, které městu nabídlo své kapacity a pomáhá mu při zvládání této nelehké situace prací přímo v terénu. Další roušky šly například přímo do ordinací místních zubařů, do domova pro seniory, na záchranku v Telči, paní doktorce Langhamerové, pracovníkům pekařství Marek a dalším.

Když jsem se rozhodla vyslyšet výzvu jihlavské nemocnice, která zoufale sháněla roušky, myslela jsem si, že alespoň pár jich po zručných přátelích a rodině seženu. A alespoň trochu pomůžu. Sama totiž šít neumím. To, co se strhlo, mi vyrazilo dech.

Během týdne vznikla dobro-firma, založená na principech hejna a dobrovolnictví. Každý se zapojuje dle svých možností a schopností. Někdo šije, někdo tiskne na 3D tiskárně, někdo dodá materiál, který mu zrovna zbyl, někdo rozváží. Já chvíli žehlím, sháním materiál, dealuju gumičky, stříhám, koordinuji dobrovolníky na Facebooku, řídím distribuci. A hlavně žasnu.

Žasnu, kolik skvělých lidí v Telči a okolí žije, kolika lidem nejsou ti druzí lhostejní. A jak velká vlna solidarity tu námi proudí. Je to neuvěřitelná energie, která dává sílu i naději,

Hana Hajnová, Telč