Kliknutím zvětšíteAni silný déšť, který ještě v ranních hodinách sužuje Třinec, nesmyl křídou označené místo v zemi před závorou u vrátnice, kde se odrazila kulka ze samopalu. Kolem třetí ráno ji vypálil ze samopalu jeden ze dvou podnapilých agresivních mužů. Jednoho měla přivézt sanitka k ošetření, začal se však chovat agresivně a byl ochrankou vyveden ven. Tam za ním měl taxíkem dorazit známý a celá situace eskalovala.
„Celé to tu bylo ohraničené, byla zde policie a všechno si fotila. Ptala jsem se kolegyně: ‚Leni, co se proboha stalo.‘ Řekla mi, že se střílelo,“ popisuje svůj středeční nástup do směny na vrátnici kolem půl šesté paní Marcela. Postupně měla čas poslechnout si záznam hovoru, který kolegyně vedla s policií a jež se na vrátnici uchovávají.
„Na záznamu je slyšet, že za vyvedeným pacientem dorazil známý a řval na kolegyni, ať otevře závoru. Kolegyně mu odpověděla, že neotevře, což jej rozlítilo, ale slyšela to policie a vyslala sem hlídku,“ popisuje dění před středečním rozbřeskem paní Marcela. Ostraha mezitím agresivní opilce zpacifikovala, padl při tom údajně jeden výstřel ze samopalu ze strany agresorů. Nikdo nebyl zraněn.
„Ten první z nich byl ošetřován na chirurgii,“ upřesňuje počátek celé situace Michal Heczko, který pracuje jako vrchní sestra příjmového oddělení, a vyvrací tak jednu z verzí, že první muž byl ošetřován na tomto oddělení. Z celé situace je podle svých slov velmi rozhozený. „Jak u sebe takto vyšinutí lidé vůbec mohou mít zbraň?“ ptá se Heczko.
„Psychicky nestabilních lidí je v našem městě docela dost, ale aby ještě měl v ruce zbraň… Stačí, aby takovému člověku přepnulo v hlavě. Nebylo by to v regionu poprvé, že,“ nabízí se Heczkovi pochopitelně paralela s dva a půl roku starou situací ve Fakultní nemocnici Ostrava, kde to tehdy dopadlo mnohem tragičtěji – po střelbě v čekárně traumatologie nakonec zemřelo sedm lidí.
Různé verze
„Neříkám, že zrovna v dnešním případě šlo o psychiatrického pacienta, ale obecně po covidu je těch lidí tolik psychicky rozhozených, a pokud má navíc někdo takový v držení zbraň, nemůžeme se divit, že není daleko od tragédie,“ uvažuje v širších souvislostech Michal Heczko.
Pacienti o ranním dění mnohdy ani nevědí, někteří něco zaslechnou. Pro lékaře a další zdravotnický personál je to však pochopitelně hlavní téma dne. „Dozvěděla jsem se o tom na oddělení, kde už o tom holky mezi sebou živě diskutovaly,“ popisuje svůj nástup na směnu v sedm hodin ráno lékařka Olha.
V nemocnici Třinec pracuje dlouhodobě, původem je Ukrajinka. „Na střelbu jsem v této době velmi citlivá. Naštěstí všechno dopadlo dobře. Reagovala jsem na to ale nejspíše hůř, než by tomu bylo v normální době,“ popisuje své prvotní pocity, když se o střelbě dozvěděla. V době jejího nástupu na směnu už byl u vrátnice klid, také podle ní se verze různí. „Je jich snad patnáct. Když o tom mluví sestry nebo laborantky, každá říká něco jiného,“ dodává Olha.
Když se smůla lepí na paty
Paní Marcela z vrátnice však měla informace z první ruky od očité svědkyně, která si navíc ve své práci vybírá smůlu opakovaně.
„Několik let nazpátek se právě této kolegyni, co byla na noční i nyní, stalo, že jeden psychiatrický pacient projel závoru a následně ho zpacifikovala až policie vstříknutím spreje do očí. A byla ve službě rovněž i tehdy, kdy byla v nemocnici hlášená bomba, nakonec to byl naštěstí falešný poplach,“ popisuje paní Marcela smůlu, která se kolegyni lepí na paty.
A po poslední zkušenosti má strach i ona. „Jsme tady samy, nikde nikdo. To víte, že má člověk strach. Občas se na náš přijde ostraha podívat, jestli jsme v pořádku, ale člověk nikdy neví. Naštěstí tu máme tlačítko Sestra v nouzi, které ochranku přivolalo i nyní,“ vysvětluje paní Marcela.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
