Hektické závěry: Fotbalisté Velkého Meziříčí i Vrchoviny uzavřeli podzim stylově

Velké Meziříčí mělo slibně nakročeno k vítězné rozlučce. Na půdě Frýdku-Místku vedlo ještě dvacet minut před koncem 2:0, nakonec však bralo jen bod po nerozhodném výsledku 2:2. „Skoro se divím, že jsme neinkasovali ještě třetí branku a zápas neztratili úplně. Asi to ale odpovídá průběhu podzimu, kdy jsme podobným způsobem poztráceli řadu zápasů,“ mračil se kouč Velkého Meziříčí Jan Šimáček.

Přitom sedmdesát minut hry prakticky nemohl svým ovečkám cokoliv vytknout. „Hráli jsme dobře, kluci bojovali, plnili všechno to, co jsme si před zápasem řekli. Všechno nasvědčovalo tomu, že máme utkání pod kontrolou a můžeme si jej zkazit jen my sami,“ přisvědčil.

Jednu skutečnost, ovšem fatální, však svým hráčům vyčíst mohl, slabší koncovku. Kdyby alespoň jeden z tria Plichta, Dolejš či Malata ve druhé půli proměnil svoji stoprocentní tutovku, bylo by hotovo. „Bohužel jsme příležitosti k definitivnímu rozhodnutí zahodili. To pro nás bylo také typické. Vedeme o dva góly, třikrát můžeme rozhodnout a pak dostaneme gól z obyčejného odkopu a druhý si dáme vlastní,“ láteřil Šimáček.

Úchvatná tečka! Šteffl zařídil fotbalistům Nového Města vítězné podzimní loučení

Nemluvil do větru, protože oba inkasované góly Velkého Meziříčí byly z kategorie laciných. „Třeba ten snižující gól na 2:1 padl ze situace, kterou musíme uhrát. Bohužel jsme ji nezvládli a pak už běhaví domácí vycítili šanci. Je tak vrátil do hry, naopak my se najednou něčeho bojíme,“ všiml si.

Tak, jak po většinu času z předchozích tří čtvrtin zápasové porce devadesáti minut hosté měli duel pod kontrolou, bylo najednou všechno jinak. Aktivita přešla na kopačky fotbalistů Frýdku-Místku.

Že by bylo opakující se selhání dílem křehké psychiky omlazeného kádru si trenér Velkého Meziříčí úplně nemyslí. „Od toho momentu domácí dostali křídla, to je fakt. Může to být v našich hlavách, to je možné, ale hlavně je to dáno naší nekvalitou při hře. Nezvládáme zlomové situace, což se neustále opakuje. Není to jen o hlavě, ale především nižší kvalitě našich hráčů, kteří ty situace nezvládají uhrát,“ vysvětlil.

Směrem pro druhou polovinu sezony, v níž na celek z města pod nejvyšším dálničním mostem v republice čekají záchranářské boje, je to jasný signál. „Musíme s tím přes zimu něco udělat. Bodů jsme takto ztratili hodně, byť jindy jsme možná měli i štěstí,“ uznal.

Velká škoda. Ze slibně rozehraného zápasu brali fotbalisté Meziříčí pouze bod

Po vyrovnávací trefě domácího celku osm minut před koncem už se musela lavička Velkého Meziříčí skoro modlit, aby byl zápasu konec. „Nebudeme si nic zastírat, smrdělo to, že inkasujeme ještě potřetí a vrátíme se domů s prázdnou. Domácí byli v laufu, každý z nás asi už jen koukal, ať je zápasu konec. Dát Frýdek vyrovnávací zásah dříve, mohlo to s námi být ještě horší,“ uvědomoval si lodivod Meziříčí.

V případě výhry by celku z Vysočiny v tabulce i tak patřilo nepříliš lichotivé patnácté místo. Dva body navíc by ovšem zaručovaly o něco klidnější přezimování. „Loučení s podzimem by bylo o něco veselejší, to je fakt. Ale na celkovém hodnocení by ani zisk tří bodů těžko mohl něco změnit,“ zdůraznil Šimáček.

Ten už nyní ví, kde jeho celek nejvíce tlačí bota a na co se bude muset zaměřit před jarními odvetami. „Máme přes zimu na čem pracovat a udělat nějaké transfery, abychom byli na jaře lepší. To se týká hlavně naší obrany. V útoku paradoxně, i přes letní odchody, nemáme tolik problém. Gólů jsme dokonce dali více než vloni. Nám ale chybí hlavně hráči dozadu, protože konto obdržených branek hovoří za vše,“ komentoval.

K předsezonnímu cíli, klidnému středu tabulky, však Velkému Meziříčí nechybí mnoho. „S tolika brankami, kolik jsme jich inkasovali, nejde hrát střed tabulky. Je proto trošku paradoxní, že k němu nemáme příliš daleko,“ pousmál se Šimáček.

Jestli byly pro Velké Meziříčí na podzim typické ztráty dobře rozehraných zápasů, fotbalisty Nového Města na Moravě vystihovala síla na domácím prostředí. A tu potvrdili také na závěr první poloviny sezony, byť v azylu.

Sobotní zápas proti juniorce Zlína totiž museli odehrát, kvůli nepříznivému počasí, na umělé trávě ve Žďáře nad Sázavou. A výstavní trefa Šteffla z trestného kopu ve druhé minutě nastavení Vrchovině zajistila tři body za výhru 2:1. „Fotbalově asi byli hosté o něco lepší, ale z nás jsem cítil větší touhu po výhře. Byli jsme o gól šťastnější, nikoliv lepší,“ sympaticky přiznal asistent trenéra Nového Města Petr Follprecht.

Důležitá výhra k postupu do play-off. Nové Veselí těsně zdolalo Frýdek-Místek

Jeho celek po bezgólové první půli brzy po pauze inkasoval. Následná střídání a změna herního schématu však přinesly obrat. „Poslali jsme do hry dalšího útočníka a přešli na systém tři, pět, dva. A brzy se to vyplatilo, když právě střídající Skalník hlavou po standardní situaci vyrovnal,“ pochvaloval si asistent kouče Lukáše Michala.

Když už to vypadalo, že zápas míří k dělbě bodů, přišel okamžik záložníka Šteffla. „Trefil se parádně, přes zeď přesně do šibenice. Euforie byla pochopitelně veliká, šlo o skvělou tečku za poměrně slušným podzimem,“ lebedil si Follprecht.

Dvacet získaných bodů je splněním cíle, který si v Novém Městě pro první polovinu ročníku stanovili. „Myslím, že jsme si radostnou tečku zasloužili. Dvacet bodů je slušným vkladem pro jarní část,“ komentoval.

V ní by se fotbalisté Vrchoviny chtěli zlepšit na hřištích soupeřů. „Tam jsme na podzim získali jen dva body, to se musí zlepšit. Na druhé straně se nám dařilo před našimi fanoušky, za což jsme samozřejmě rádi,“ uzavřel Follprecht.