Možnost dělat to, co jej baví, ale také tomu obětovat prakticky veškerý volný čas. To je úděl fotbalových trenérů na nejvyšší amatérské úrovni, tedy ve třetí lize, případně také v divizi. Své by o tom mohl vyprávět Richard Zeman, který v obou soutěžích vedl Třebíč, Havlíčkův Brod a naposledy Vrchovinu. „Moc času na jiné aktivity nezbývá,“ prozradil Zeman.

Rozhodně si však nechtěl stěžovat. „Tak to určitě nemyslím. Jen chci říci, že trénování na této úrovni má, jako všechno v životě, své pro i proti,“ usmíval se.

Na třetiligové úrovni už se prý nároky na trenérskou práci příliš neliší od nejvyšších pater. „Je to otročina. Ve třetí lize už trenér vykonává svoji práci skoro v profi režimu, je maximálně vytížený,“ potvrdil.

A byl dále konkrétní. „Čtyřikrát týdně trénink. Na něm jsem už dobrou půlhodinu před jeho začátkem, takže na něj jedu rovnou z práce, protože to mám do Nového Města padesát kilometrů. A další pomalu hodinu tam jsem ještě i po něm, takže domů člověk dorazí po osmé večer,“ popisoval.

Další velkou porci času zaberou přípravy. „Ať už tréninků, tak především ty předzápasové. To znamená sledování videí o soupeřích, na spoustu se pak jedu podívat naživo,“ sdělil.

Jak už to tak bývá, nejvíce trpí ti nejbližší. „Je to každodenní zápřah a šidíš především rodinu. Ale nejen tu, člověk nemá čas ani na sebe, třeba se více hýbat,“ podotkl.

Na fotbal ovšem ani při přestávce, kterou si na nejbližší půlrok dal, nezanevřel. „Třeba i na dovolené se s rodinou rád zastavím někde, kde se bude zrovna hrát, dám si pivko s klobáskou a podívám se. Jiné soutěže, ale také jiní hráči, mi opět dají úplně nový rozhled na fotbal,“ naznačil Zeman.


Načítám tabulku …