Po dlouhých letech, kdy se Velké Meziříčí pohybovalo v Moravskoslezské fotbalové lize v klidných vodách středu tabulky, si jeho fanoušci po velkém letním odchodu řady opor museli zvyknout na novou roli týmu v soutěži. „Citelně nám chybí typy hráčů, kteří by dokázali na hřišti ostatní strhnout nasazením,“ postýskl si v hodnotícím rozhovoru pro Deník trenér Velkého Meziříčí Jan Šimáček.

V létě jste prošli velkou spoustou změn. Tým opustila více než polovina základní sestavy, do kabiny místo nich zamířilo dravé mládí. Před začátkem sezony jste neskrýval, že může vypadat jakkoliv. Kdyby vám tehdy někdo řekl, že uhrajete sedmnáct bodů, bral byste to?
Asi neřeknu nic překvapivého, když prozradím, že je to naše realita. Myslím, že bych to tehdy zřejmě bral. Šli jsme do sezony s tím, že jsme vůbec nevěděli, co od toho čekat. Přišli mladí a nezkušení kluci, navíc nám nevyšel start do sezony, první tři kola jsme prohráli. Nakonec asi náš zisk bodů odpovídá tomu, co jsem tak nějak předpokládal.

Dotáhnout některé dobře rozehrané zápasy, mohlo to ale být ještě lepší…
S počtem získaných bodů musíme být nespokojení. Když pokrátím smolné zápasy s těmi, kde jsme měli štěstí, vychází mi z toho, že bodů určitě mělo být více. Mít jich o nějakých čtyři pět více v našich silách bylo.

Které ztráty vás nejvíce mrzí, které máte konkrétně na mysli?
Především ty ze závěru podzimu, zápasy na Vrchovině a ve Frýdku-Místku. V obou případech jsme vedli o dva góly, ale v závěru jsme si výhry nechali vzít. Nevážili jsme si těch situací, je to škoda.

Z dvaceti bodů, které fotbalisté Nového Města na Moravě na podzim tohoto ročníku třetí ligy vybojovali, jich drtivou většinu uhráli před vlastními fanoušky.
Vydařený podzim. Kluci bojovali jako tým, potěšilo trenéra Nového Města Michala

Čemu přičítáte určitou lehkovážnost vašich svěřenců, nad kterou jste si poměrně pravidelně stýskal?
To nevím, ale určitě nám chyběla větší koncentrace. Dostali jsme se často do vedení, kdy by na nás mělo být více vidět, že už zápas nepustíme. Tak to však nebylo, až příliš snadno jsme si náskok nechali vzít. Jakoby nám na place chyběli zkušenější hráči, kteří by ostatní dokázali nadšením strhnout.

Zdá se, že v současnosti máte kádr, který tvoří spíše kultivovanější typy hráčů. To bývá výhodou, pokud se celku daří, naopak takový tým těžko láme zápasy, v nichž se úplně nedaří. Souhlasíte s tímto názorem?
V podstatě ano. I to je jedním z důvodů, proč nemáme bodů více. Chybí nám hráči, kteří ostatní strhnou, nepropadnou v osobních soubojích, na hřišti to umlátí. Být v tabulce čtvrtí nebo pátí, nemuseli bychom to řešit a mohli se soustředit na to, co na hřišti předvedeme. Takové typy ale nyní v kádru nemáme a ti mladší, co nahradili dřívější opory, je nedokázali zastoupit. Fotbal není jen o tom si nahrát. Skládá se z řady složek, které se vzájemně doplňují. Lehce se pak stane, že nás obírají o body soupeři, kteří jsou možná kvalitou horší, ale to vynahradí zápalem, zaujetím, srdcem a bojovností.

Čím to, že jste jeli celý podzim na velkých výsledkových vlnách? Po úvodních třech prohrách přišla vydařená pasáž pěti kol, kdy se zdálo, že se omlazený mančaft chytil. Poté ovšem velká krize, z níž jste vybředli až v posledních třech kolech, v nichž jste ale bodů mohli vytěžit více…
Sám si to nedokážu vysvětlit. Po nevydařeném začátku jsme naši hru zjednodušili a výsledky se dostavily. Právě tenkrát jsme dali do hry víc srdce a dokázali jsme porážet i kvalitní týmy. Třeba zápas s Uničovem jsme odmakali tak, že nám diváci ještě deset minut po jeho konci tleskali.

Nepřišlo poté menší sebeuspokojení? V dalších šesti kolech jste totiž získali jediný bod.
Možná jsme se uspokojili, protože pak přišla série zápasů proti těžším soupeřům a tam nám to nesedlo. My totiž musíme hrát pořád tak, jak v té úspěšné sérii a pak se dá hrát s nějakou tváří a dá se něco uhrát. Jestli si ale budeme myslet, že můžeme povolit, tak hned narazíme. To se uprostřed podzimu ukázalo, kdy jsme nezískali skoro nic.

Závěr podzimu ale znovu naznačil, že jste konkurenceschopní…
Hráli jsme proti týmům, které jsou v tabulce jen těsně nad námi a ukázalo se, že jsme schopní s nimi hrát vyrovnaná zápasy. Na prvních šest týmů tabulky nemáme, proti nim můžeme jedině překvapit, ale se zbytkem hrajeme vyrovnané zápasy. Rozhoduje však přístup.

S podzimními výkony i výsledky mohli být divizní fotbalisté Ždírce nad Doubravou (v zelených dresech) relativně spokojení. Patří jim umístění v klidném středu tabulky.
DIVIZNÍ PODZIM: Fotbalistům Tatranu pomohlo střelecké obrození snajpra Vopršala

Letní odchody se paradoxně neprojevily na vaší ofenzivní síle. Se střílením branek jste neměli problém, což se možná nečekalo.
Bylo to pro mě překvapením, nečekal jsem to. Odešli hráči, kteří měli na starosti výstavbu naší hry odzadu. Ať už třeba Honza Nedvěd, který uměl zahrávat standardky, nebo hlavně Robin Demeter, který tu měl dlouhodobě nejlepší čísla. Chytil se ale Míra Malata, jehož ve druhé polovině podzimu v gólové produkci vystřídal Tonda Plichta. A to ještě byla velká škoda, že jsme dlouho postrádali klíčové záložníky Dolejše se Šutou.

Horší to bylo s vaší defenzivní činností…
V obraně jsme neustále řešili výpadky, neměli jsme tam ustálené složení. Hráči v obraně se tak pořád točili, museli jsme také měnit systém, proto jsme tolik inkasovali. Je tu ale ještě jedna věc.

Která?
Standardní situace. My z nich dali na podzim jediný gól, naopak sami jich inkasovali patnáct. To je šílené číslo. V dobrém slova smyslu nám na hřišti chybí blázen, který by do hlaviček vlétl a vyhrával je.

Zdá se, že posílení týmu bude přes zimu nezbytností.
To rozhodně. Potřebujeme získat krajního beka, stopera a levonohého záložníka. Kdyby se tyhle tři typy povedly získat, byl bych spokojený. Situace na trhu ale není jednoduchá, uvidíme, jak vše dopadne. Musí to ovšem být hráči do základu, ne na zkoušku. Řekl jsem už jasně, že takové sem přivádět nechci, v béčku pár takových máme. Musí to být hráči střední generace, co už mají něco za sebou.


Načítám tabulku ...