Takhle děsivý podzim jste asi ještě nezažil…
Ale ano. V Humpolci jsme, myslím osm kol, neudělali snad ani jeden bod. Pak do konce podzimu jen pár, a nakonec jsme to zachránili, protože jsme to na jaře nakopli. Teď nám chybí do podzimní části ještě čtyři zápasy, a dotáhnout se ta ztráta určitě dá.

Do Polné jste šel s určitou vizí a věřil, že tým na divizi má a se soutěží se popere, i když se prorokovalo, že to bude mít Slavoj těžké. Jste tedy po devíti odehraných zápasech hodně nespokojený?
Neříkám nespokojený, ale to, co jsme předváděli, bylo hodně špatné. Ta první kola bych bral, protože to bylo vše nové a my postupně hledali výchozí sestavu. Prostě to chvíli trvá, než se to dá dohromady a sedne si to.

Výkonnostně jste hodně zaostávali?
Naši hráči nejsou tak špatní, ale na začátku sezony předváděli asi tu nejhorší bídu, kterou mohli. Ti, kteří hráli divizi, nepodívali takové výkony, které jsem od nich očekával. Navíc někteří ani moc netrénovali. A od těch, co před tím působili v nižších soutěžích, nemůžete chtít, aby to na sebe vzali. To divizní tempo je vyšší, než v krajském přeboru nebo átřídě a bétřídě. Oni se nejdříve musí omlátit, oťukat.

Na začátku jste se soupeři krok nedokázali držet vůbec, krom remízy s Velkou Bíteší. V čem byl největší rozdíl mezi vámi a soupeři?
Propadali jsme zejména v individuálních činnostech. Hra jeden na jednoho, prostorové vnímání. Dělali jsme strašně moc chyb, zbytečné, které soupeř jednoduše trestal. Ani gólman nás ze začátku moc nepodržel. Do formy se dostal až později.

K bodům jste měli blízko až v posledních třech zápasech, ale pokaždé jste prohráli o gól. To asi mrzelo.
Hlavně ten zápas v Břeclavi, kde jsme byli jednoznačně lepší. Oni si nevytvořili šanci a my měli čtyři loženky. A to když nedáme, nemůžeme pomýšlet na dobrý výsledek. Se Zbrojovkou jsme měli štěstí. A venku v Lanžhotě jsme přežili šance domácích, a když jsme vyrovnali, šel Šerý sám na brankáře, ale nedal. Neměli jsme prostě ani štěstí, protože oni se pak trefili do šibenice. Ale viděl jsem, že to šlo nahoru a ty výkony už nevypadali tak špatně.

Při pohledu na skóre je jasné, že problémem byla hlavně ofenziva. Nenašli jste v týmu střelce.
Střelec žádný nebyl. V útoku se to měnilo a vlastně se to všechno navalilo na Šerého, a na něj toho bylo už moc. Za devět kol jsem nenašel útočníka, který by tam mohl nastoupit. Ale také je to o hráčích, kteří místo toho, aby vzali šanci, že mohou hrát divizi, vzali za pačesy, tak se vymlouvají, že nehrají na svém postu. A někteří vám pak řeknou, že na zápas jet nemohu, že půjdou hrát za béčko.

Pokud se sezona se dohraje, jak těžké bude se vyškrábat ze suterénu tabulky a zachránit divizi, je to reálné?
Pro nás je možná škoda, že se to zastavilo, protože bychom nějaký bod ještě vydolovali. Výkonnost šla nahoru a já pevně věřím, že bychom něco udělali. I parta v kabině začínala lépe pracovat. Hráči cítili, že se to může podařit a body přijdou.

Rozhodně to ale bude přetěžký úkol.
Je jediná cesta, která k tomu vede, a to je tvrdě trénovat. Pokud si hráči uvědomí, že tomu musí dát víc než do teď, můžeme být úspěšní. Je to ale pouze o nich. V Polné k tomu mají dobré podmínky, ale musí prostě trénovat víc. Když máte tři tréninky v týdnu, a někteří na všechny nemohou, tak musí ten svůj volný čas obětovat a jít si sami zaběhat.

Z vašich slov vyplývá, že hráče bude nadcházející příprava bolet.
Já jsem zastáncem drilu a říkám, že základ je mít sílu, to ostatní s tím pak přijde. Teď v Polné není prostor pro slabé nátury, v týmu musí být chlapi.


Načítám tabulku …