Jak jste viděl vaši zářnou chvilku v zápase?
Naše standardka byla zahraná do brány. Někdo to odhlavičkoval směrem ke mně, zakřičel jsem si a napálil na bránu. Naštěstí to byl nakonec i vítězný gól.


Dvě minuty před přestávkou jste se dostali do dvoubrankového vedení. Nešlo to do pauzy udržet?
Chtěli jsme, ale standardky nám dělají velké problémy. Musíme se na to zaměřit.


Ke konci utkání po vaší brance jste byli trošku pod tlakem, přesto jsme měli další dvě šance, jak vedení navýšit…
V těch momentech nám asi chybělo více štěstí a příležitosti proměnit v gól.


Nebyla v tom také nějaká křeč z obavy, abyste vedení neztratili jako minule s Vlašimí?
Trošičku asi ano, ale na to se nemůžeme vymlouvat. Musíme hrát naplno až do konce, tentokráte se to povedlo a jsme za to rádi.


Byl to důležitý zápas, protože stále ještě nemáte dostatečný náskok na sestupové příčky? Pociťovali jste nějaký tlak?
Tlak je vždycky. Jsme mladí hráči, musíme to ustát a vyhrávat každý zápas.


Koncem zápasu žila emotivně doslova celá střídačka. Zdá se, že v týmu je ten správný týmový duch.
Ano, všichni tím žijeme. Není ani možné, abychom si hráli jednotlivě jen na sebe. Musíme hrát jako tým, jako tým něco dokázat, a pak teprve mohou vyniknout i jednotlivci.