Tvrdá zimní dřina, po ní už jen jediný zápas, do kterého navíc zasáhl jen jako střídající na závěrečnou půlhodinku. Také pro devítigólového nejlepšího kanonýra druhé ligy skončilo fotbalové jaro prakticky hned na začátku.

Necelé tři týdny od vyhlášení nucené pauzy je šestadvacetiletý útočník ve službách jihlavské Vysočiny směrem k dohrání soutěže spíše pesimistou. „Budu mile překvapený, když se soutěž rozjede. Příliš tomu ale nevěřím,“ hlásí Stanislav Klobása z domova v Tišících.

Že v takovém případě alespoň vyhraje střeleckou tabulku, je pro něj poněkud slabou náplastí. Stejně jako asi všichni fotbalisté od čtvrté třídy po ligu chce i on především hrát. Sólo výběhy k Labi, kterými se snaží plnit individuální tréninkový plán, nejsou něčím, co by ho zrovna dvakrát naplňovalo.

„Trenér (Radim Kučera) po nás nechce nic až tak hrozného, jen se udržet alespoň v rámci možností v pohybu. Když ale máte za sebou dva a půl měsíce přípravy a zase musíte jen běhat, je to hrozně náročné. Ne na nohy, ale na hlavu,“ objasňuje.

Čeho se mu naopak dostane více než během běžné sezony? Užije si mnohem více volných chvilek se svými nejbližšími, jejichž počet v dohledné době opět stoupne. Manželce se i proto snaží co nejvíce ulehčit. Třeba snídaně a v poslední době i nákupy tak jsou u Klobásových především v režii tatínka pětileté Emy a o dva roky mladšího Standy.

„Snažím se pomoct i u nás na statku a být alespoň trochu k užitku,“ přidává odchovanec Mladé Boleslavi další náplň fotbalové „dovolené“.

Kontakt udržuje také se svými jihlavskými spoluhráči. „S klukama si pravidelně napíšeme. Každý spíš ale řeší, co bude. Nikdo nic nevíme a jen čekáme. Situace je nepříjemná, ale dá se zvládnout. Myslím, že jsme v Česku nákazu podchytili celkem dobře. Uvidíme, jestli se bude ještě více rozšiřovat. Každopádně musíme být všichni obezřetní,“ nabádá útočná opora stříbrného celku tabulky zastavené po sedmnácti kolech. Jak to s parádně rozjetou sezonou nakonec dopadne? Odpověď zajímá zdaleka nejen jeho…

Koronavirus v Česku