Trenére, pojďme se nejdříve ještě ohlédnout za posledním utkáním sezony. S Chrudimí jste získali tři body, takže jste s derniérou spokojen?
Se třemi body určitě ano. Říká se sice, že konec dobrý, všechno dobré, to si nemyslím, že se dá aplikovat úplně na všechno. Jsem rád, že jsme poslední zápas před publikem, které nám fandilo, zvládli vítězně. Pokud jde o výkon. I když jsme rychle vedli, nehráli jsme dobře. Postupně se náš výkon zlepšoval a důležitý býl gól na 2:1 do půle. V poločase jsme nějaké věci upravili a po třetí brance už jsme to uhráli. Nebyl to nijak oslnivý výkon, ale důležité byly tři body.
To, co popisujete, se nestalo během uplynulé sezony poprvé, že jste po vedení vypadli z rytmu…
Hodně se o tom bavíme, proč máme takové výpadky ve hře. Jedna věc je samozřejmě nezkušenost hráčů poradit si s kritickou situací ve hře. Svým způsobem i po vstřelení gólu je to taková krtická situace, kdy naopak aktivita a koncentrace musí být vyšší než předtím. To se nám právě v sezoně moc nedařilo. Na druhou stranu musím říct, protože jsem si už stačil udělat krátkou analýzu, že když jsme vstřelili první branku zápasu, tak jsme na jaře ani jednou neprohráli. A během sezony se nám to stalo jen jednou doma s Prostějovem. Takže náš úvodní gól zápasu je takovým spouštěčem dobrého výsledku. Ne vždy to bylo vítězství, ale alespoň se podařilo bodovat.
Když se ohlédnete za touto sezonou komplexně. Jaká byla?
Zvláštní, hodně únavná. Už jsem vám to myslím říkal, že jsem se hodně těšil, až to skončí. A nebyl jsem sám, když jsme se bavili s kolegy trenéry. Prostě kvůli covidu a těm nespecifickým situacím, kdy se nemohlo trénovat nebo omezeně, neustálému testování a tak dále. Byl to opravdu zvláštní ročník. Jsem ohromně moc rád, že se liga alespoň dohrála, že profesionální fotbal pokračovat a soutěž regulérně dohrál. I když, regulérně… To slovo bych asi nebral jako stoprocentní, protože třeba na Duklu jsme jeli jenom ve dvanácti hráčích. Měli to všichni stejné, ale na někoho to prostě dopadlo hůř, na někoho lépe. U nás navíc řada hráčů hrála poprvé profesionální fotbal, je to extra mladý tým. Já jenom věřím, že tato sezona všem pomůže a že tato roční zkušenost, ve které nahráli velké množství minut, je posílí do další sezony.
Skončili jste v polovině tabulky, ale během jara jste se ocitli i na sestupové pozici.
Hráčům jsem chvilku po posledním zápase v krátkém poděkování říkal, že vloni skončila Vysočina, tuším, šestá s úplně jiným, velmi kvalitním a zkušeným kádrem. My jsme skončili jenom o jednom místo hůř. Takže si myslím, že jsme nakonec uhráli to, co jsme uhrát mohli. Vždycky jde uhrát něco lépe, některé zápasy jsme mohli vyhrát. Konečné umístění tak asi odpovídá naší kvalitě. Musím říct upřímně, že jsme chtěli víc. Překvapilo nás, jak byla sezona nakonec těžká. Soutěž byla extrémně vyrovnaná.
Jak jste prožíval tyto momenty ohrožení?
V období, kdy jsme byli opravdu hodně namočení, jsme se hráče snažili udržovat v klidu. Ještě více na ně tlačit, by bylo pro ně ještě složitější. Těší mě, že všichni, včetně vedení, klid udržovali. Byla to jedna z věcí, která nám hodně pomohla. Během jara bylo pár takových zápasů, které jsme už opravdu museli vyhrát. V těch se rozhodovalo, kde se budeme reálně pohybovat. A my jsme je vždycky vyhráli. Doma s Třincem, v Blansku, na Táborsku… To je pro tenhle tým fantastické a oni si ti kluci možná ani neuvědomují, co dokázali.
Kdo vás z těch mladých hráčů v kádru nejvíce překvapil nebo potěšil?
Nemyslím si, že by v týmu byl někdo, kdo by vyčníval nad ostatní. My jsme se navíc od začátku snažili hráčům vštěpovat, že na prvním místě je tým. Takže ani já nechci nikoho vyzvedávat, všichni to svým způsobem zvládli. Těžké to bylo i pro starší zkušenější hráče, kteří tady zůstali. Mluvím hlavně o Lacim (Matúš Lacko - pozn. aut.), který toho odehrál nejvíc a kterému patří velké poděkování za to, jak to s těma dorostenčíkama zvládl.
Často jste vyzdvihoval, že hraje s týmem do jedenadvaceti let…
Vždyť si to vezměte. Fares (Shudeiwa) ještě dorostenec, (Adam) Ritter také, oba talentovaní hráči. Hráči ročníku dva tisíce jedna - (Lukáš) Červ, který má našlápnuto ligy a moc mu to přeji, Karel Pojezný, kterého vyřadilo zranění, oba stopeři byli nula jedničky, devatenáctiletí kluci. Hodně nám pomohli i jedenadvacetiletí kluci na hostování (Vojtěch) Patrák a Selny (Jakub Selnar). Proto jsem nechtěl ani nikoho vyzdvihávat. Celý tým si zaslouží poděkování.
Kromě zmíněného Červa dal sedm gólů i Filip Vedral. To je na předělaného stopera úctyhodný výkon.
Řešili jsme to postupně už během podzimu. Vedli jsme spolu rozhovory, přemýšleli jsme, jak a co s ním. On může hrát stopera, ale jako obránce má větší limity než jako útočník. To ukáže až delší čas. Jeho produktivita byla vysoká. Pochopitelně dal góly, ale byly na něj i tři nebo čtyři penalty. On byl jeden z strůjců povedeného konce jara, kdy jsme z deseti zápasů prohráli jenom jednou.
Hovoříme spolu krátce po skončení posledního utkání sezony. Ale už tušíte, s jakým kádrem bude Vysočina nastupovat v příštím ročníku?
My už to začali skládat v průběhu jara. Kádr se nebude moc měnit. Samozřejmě se vrátí do mateřských klubů hráči na hostování. O některé z nich bych stál i dál, ale netaháme za delší konec lana. To mají jejich mateřské kluby Slavia, Sparta, Plzeň. Ze stávajících třiadvaceti hráčů by mělo šestnáct zůstat. Zbytek budeme chtít doplnit.
Jaké máte priority ohledně pozic v sestavě?
Víme, kde nás tlačí bota. My jsme dali čtyřiačtyřicet branek, což je druhý nejvyšší počet v celé soutěži. Za to jsme rádi, protože jsme chtěli hrát ofenzivně. Ale stejné množství jsme inkasovali. Musíme tedy zapracovat na defenzivě. Ať už personálně, tak také systémově. Padesát procent branek jsme dostali ze standardek, což je také hodně. Chtěli bychom přivést levého beka, věřím, že zůstane brankář Luděk Vejmola a bude tím zkušeným gólmanem, kterého bychom potřebovali. V hledáčku máme i nějaké hráče v zahraničí. Uvidíme.
