Ke konci sezony jste konečně začali vyhrávat i doma, posledních sedm zápasů jste odehráli bez porážky. Dá se říci, že se výkonnost týmu postupně stabilizovala?
Pořád to nebylo ono. Já nejsme úplně spokojený. Sice jsme neprohrávali, nějaké dobré výsledky jsme udělali, ale je to tak šedesát na čtyřicet. Pořád to od nás bylo málo.

Byla to daň za nezkušenost mladého týmu?
Myslím si že určitě. Nějaký vliv to rozhodně má. Někteří kluci hráli první rok mezi chlapama. Pokud se podaří tento kádr udržet pro příští sezonu, mohlo by to být lepší. Ale příští sezona bude o hodně těžší.

Měl jste během jara obavy o osud Vysočiny? Přece jenom jste dokonce spadli i na sestupovou pozici.
Měl jsem velké obavy. Prakticky až do té doby, než jsme byli definitivně zachráněni. V těch momentech o to více pracuje hlava a je to na psychiku hodně náročné. Máte více svázané nohy, musíte do toho dát více srdíčka, bojovnosti, emocí. Já to s těma emocema navíc někdy trošku přeháním, ale to k tomu také patří.

Musel jste si v kabině jako kapitán a lídr týmu k tomu říci své?
Já jsem v kabině spíše tišší. Hlavně na hřišti jsem takový raubíř, snažím se kluky víc vyburcovat vlastním výkonem. V kabině na tohle byl Staník Klobása.

Jak jste se cítil mezi tolika mladíky?
Hlavně je musím stíhat. (směje se) Snažím se hlavně na hřišti jim pomáhat. Je však pravdou, že se cítím v kabině lépe než třeba dva roky zpátky. Je to tím, jakou partu máte okolo sebe.

Během sezony jste prodloužil smlouvu, takže vás budeme vídat v dresu Vysočiny i nadále, že?
Pokud mě Váca (sportovní ředitel Lukáš Vaculík - pozn. aut.) nevyhodí, tak zůstanu. (smích)