Vzpomenete na své fotbalové začátky?
Začínal jsem ve Velkém Meziříčí zhruba v pěti šesti letech. A moje cesta do branky byla poměrně složitá. Zezačátku to vypadalo, že budu v poli. Chytat jsem začal až později, když starší kluci neměli gólmana. Potom jsem ještě prožil období, kdy jsem měl problémy s očima, takže jsem chytat přestal. Ale to trvalo naštěstí asi jen půl roku. Po téhle pauze jsem se do brány vrátil a už jsem v ní zůstal. V poli jsem si přitom vyzkoušel snad všechny pozice.

Nabídka od Jihlavy přišla kdy?
Ve třinácti letech od pana Jansy. Přestup ale trval ještě zhruba rok, protože v Meziříčí mě nechtěli pustit. Takže jsem tady jen trénoval a sezonu dochytal tam. Ve čtrnácti letech jsem potom oficiálně přestoupil na Vysočinu do ročníku U15.

Tehdy tady působila postupně řada kvalitních exligových nebo budoucích ligových gólmanů - Blažek, Rakovan, Vejmola a další. Byla to pro vás velká škola, sledovat je v akci zblízka?
Ještě bych zmínil Hanyho (Jan Hanuš - pozn. aut.). Samozřejmě, od nich jsem se opravdu mohl něco naučit. S Jardou Blažkem jsem přímo netrénoval, což mě docela mrzí. Ostatní, ať to byl kdokoliv, byli ohromně příjemní a chtěli pomoci. Bylo patrné, že chtějí předat nám mladým něco, co se naučili oni.

Je vám teprve dvaadvacet let, ale do branky Vysočiny jste se prokousával až do letošního jara. Neměl jste během čekání na šanci zaječí úmysly? Vyzkoušet svoje štěstí někde jinde?
Z mého pohledu to bylo trošku složitější. Mohl jsem se dostat do brány mnohem dříve, ještě za trenéra gólmanů (Juraje) Šimurky. Náznaky tam byly. Ale já se zranil, což mě dostalo z brány ven. Odchytal jsem až poslední zápas s Chrudimí. Potom tady byl Luďa Vejmola. Trenéři chtěli mít tenkrát v bráně zkušenějšího gólmana a on byl v tu dobu lepší. Tak chytal on.

Vaše šance nakonec přišla.
Postupně jsem se začal do brány občas dostávat. Po zápase, který jsem odchytal na Dukle, a nejen podle mého se mi to tam povedlo, jsem byl zklamaný, že jsem v bráně nevydržel. Bavil jsem se o tom i s agentem. Říkal, že nějaká možnost změny tady je a záleželo jen na vedení Vysočiny, jak k tomu přistoupí. Nakonec to dopadlo tak, že jsem šanci letos na jaře dostal a v Jihlavě zůstal.

Věřil jste, že teď je ten okamžik, kdy můžete post brankářské jedničky definitivně urvat pro sebe?
S tím jsem do toho šel. Už před tím jsem po tom toužil, ale situace byla jiná a člověk to musel respektovat. Snažil jsem se aspoň tlačit na Luďu, abychom se oba zlepšovali a byl rád za šanci v pohárových utkáních. Když jsem potom svoji šanci dostal, bylo to už jenom o mně.

Brankář FC Vysočina Adam Jágrik na tréninku. | Video: Deník/Karel Líbal

Měříte sto osmdesát devět centimetrů. To jistě není málo, ale u gólmana bych si pár centimetrů navíc dovedl představit. Není vaše výška trošku hendikepem? A vůbec - kde cítíte ještě své rezervy?
Jsou i menší brankáři. (úsměv) Je pravda, že oproti nim jsem méně pohyblivější, oni jsou mrštnější. Moje výhoda je v silových dispozicích. Dokážu si díky své postavě pomoci při centrech, do kterých se nebojím chodit. Tohle je moje nejsilnější stránka. Myslím si, že moje výška je takový ideál. Je pravda, že třeba v Anglii tohle hodně řeší, gólman by tam měl mít přes sto devadesát. V dnešní době jsou ale důležité vlastnosti brankáře někde jinde.

Na podzim jdou na vaše výkony většinou jen kladné ohlasy, ale jedna chyba, která ovlivnila zápas i bodově, přece jen přišla. Jak jste první dny po duelu v Karviné prožíval?
Úplně v pohodě. Já jsem vlastně podobnou chybu, kvůli které jsme také přišli o body, udělal už na jaře ve Vyškově. Člověk si to nesmí moc brát. Musí jít dál, protože budou další zápasy. Navíc jsem mladý gólman, který ještě pár chyb asi udělá. Jako každý jiný. Teď ji třeba udělal Gulácsi z Lipska (i díky ní prohrálo Lipsko duel Ligy mistrů s Doněckem a byl odvolán trenér - pozn. aut.), a to bylo na mnohem sledovanější scéně. Takže položit se z jedné chyby ve druhé lize by byla jednak škoda, a druhak je to pro mě i svým způsobem lekce. Něco, z čeho se můžu poučit. S trenérama jsme si to rozebrali a věřím, že už se mi to nestane.

V posledním duelu s Opavou se vám naopak dařilo. Chytil jste minimálně dva jisté góly. Jako tým jste ale prohráli. Jak vnímáte situaci, kdy se nedaří spoluhráčům na druhé straně hřiště? Nemáte, i díky vaší minulosti v poli, někdy nutkání jim jít pomoci?
(směje se) Myslím, že každý gólman má někdy choutky útočníka. Proti Opavě naše hra nevypadala dobře. Musíme si upřímně přiznat, že jsme nebyli tak dobří, jako třeba ve druhém poločase na Spartě. Opavě stačilo málo k tomu, aby u nás vyhrála. Dali jsme jí laciný gól, který nás ohromně mrzí. Byť mně osobně se zápas povedl, byl jsem z porážky hodně zklamaný a naštvaný.

Kdybyste duel zvládli, mohli jste být o bod za vedoucí Líšní, na jejíž půdě v sobotu nastoupíte, a rozdat si to na férovku o první místo. Takto budete usilovat „jen“ o udržení kontaktu s čelem. Líšeň zatím šlape, co od utkání očekáváte?
To je jeden z důvodů, proč jsem byl po Opavě naštvaný. Přišli jsme o šanci porvat se o první místo. Každopádně zápas v Líšni bude hodně těžký. Oni jsou nepříjemný soupeř, hodně defenzivní. Ze sedmi zápasů pětkrát udrželi čisté konto. Na hrotu pak mají Pavla Vandase, který góly umí dávat a ve vápně je hodně silný.

Každopádně to bude bitva o čelo druhé ligy, kterou bude jistě sledovat řada fotbalových odborníků. Vzhledem ke svým dobrým podzimním výkonům, cítíte už nějaký zájem o svoji osobu?
Ne, vůbec. O tomhle se ani nebavíme. Samozřejmě chci každý zápas odchytat co nejlépe. Je jasné, že člověk chce být na očích, chce, aby se o něm mluvilo co nejvíce. Že bych měl ale po půl roce vyletět někam pryč, to by asi ani nedávalo smysl. Je ale příjemné, když někde čtu nebo slyším, že se o mě mluví pozitivně. Pro mě je cílem v každém zápase nedostat gól a přidat něco navíc. Třeba být co nejlepší v rozehrávce a pomoci týmu, a také být lepší v gólmanském miniduelu. Například v přípravě, byť jsme většinou prohrávali, se mi to několikrát povedlo i proti ligovým soupeřům. To také potěší.

Přesto určitě pomýšlíte na posun minimálně na prvoligovou úroveň, do evropských pohárů…
Samozřejmě. Nejlepší by bylo, kdyby se to povedlo tady. Návrat do ligy by byl obrovský úspěch, nějakým způsobem bychom se zapsali do historie klubu. Bylo by to úžasné i pro fanoušky. Pokud by to ale nemělo vyjít s Vysočinou, určitě bych se chtěl časem prosadit do první ligy. Nechci ale nic uspěchat. Nerad bych někam přišel a rok dva tam jenom seděl na lavičce. To se tady raději vychytám a půjdu někam jako hotový gólman jako jasná jednička.

To se například stalo již zmíněnému Janu Hanušovi, který, byť tenkrát zkušenější než vy nyní, v Jablonci čekal na šanci hodně dlouho.
To je přesně ten moment, který bych nechtěl dopustit. Stále jsem ještě mladý, na začátku své kariéry a nerad bych jí takovým způsobem zabrzdil. Navíc jako gólman mohu začít chytat na vysoké úrovni mnohem později.