Kdy jste se začal angažovat do fotbalu ve Staré Říši?
Já tam hrával a asi od pětaosmdesátého roku jsem přebíral po panu Stanislavu Fatrovi, který byl ředitelem Školy ve Staré Říši a vedl tam i kroniku, předsednictví v klubu.
A jste u něj dodnes, bylo to v plánu, takhle dlouhá předsednická epizoda?
Já jsem o tom nikdy neuvažoval, ale bylo mi to tak nějak předložené. Nevím, proč mě vybrali, ani nevím, proč jsem na to kývl. Bylo mi asi pětadvacet, měl jsem chvíli po vojně a nedovedl si představit, co to obnáší. Možná jsem si myslel, že to bude třeba na chvilku (smích).
Jakou soutěž tehdy Stará Říše hrávala?
To byla ještě éra třetí třídy nebo okresního přeboru. V té době jsme tam měli hodně svých kluků, i když jeden rok se to sloučilo s mužstvem Hladova, protože nás bylo málo. Pod názvem Staré Říše se ale hrával dobrý fotbal, ale na postup do krajské soutěže to tehdy ještě nebylo.
Co tomu chybělo?
Naše hra točila kolem Libora Kalců, který byl hodně šikovný a my jsme ho půjčili i panu Hospodkovi do Luk. A když se vrátil, říkal, že tomu právě něco chybí.
Co to bylo, nebo spíš kdo?
On pracoval v Jihlavě a měl tam styky na Bedřichově, nebo tam možná chodil trénovat, a dotáhl dva, respektive tři hráče. Jardu Svítila a bráchy Jardu a Drahoše Dolejší. Sice ti kluci už měli svůj věk, ale fotbalisté to byli skvělí. Tím se to hodně zvedlo, ta jejich zkušenost byla znát.
Pak už z toho byl postup do krajské soutěže?
Pár let to ještě trvalo, než jsme do bétřídy postoupili. Ale od té doby, co to Jarda Svítil vzal i jako trenér, se o tom začalo uvažovat. A v devadesátém devátém jsme šli nahoru. Bylo tam znát, že Jarda měl něco odehraného, protože i ty tréninky byly najednou na úrovni. A tím nechci snižovat práci trenérům před ním, kteří byli povětšinou samouci. Třeba pan Kret byl ohromný srdcař.
Pan Svítil byl nakonec u dvou postupů, že?
On to vytáhl z okresního přeboru až do átřídy.
A pak jste angažovali Luďka Kovačíka. Jak se k vám dostal nynější kouč?
Jednou mi Jarda Svítil říkal, že jde kamarádovi, který hrál za Vítkovice a je z Jihlavy, na narozeniny. Myslím, že slavil čtyřicítku. Já jsem nevěděl, že to je Luďa Kovačík. Tam jsem se s ním seznámil a od té chvíle jsme byli v kontaktu. Ale hned k nám nešel, i když jsme mu to nabídli.
Chvíli to trvalo?
On zrovna přišel z Německa a šel ještě hrát na Bedřichov, a pak do Rakouska. Ale tam byl chvíli a ozval se, jestli ta nabídka od nás stále platí. To bylo v roce dva tisíce tři. Chvíli tady pak hrál, než to po Jardovi převzal. Bylo to uprostřed sezony.
Po postupu do krajských soutěží jste několik sezon strávili v 1. A třídě, nešli jste hned do přeboru. Bylo to těžké?
Do átřídy jsem postoupili i díky reorganizaci soutěží a novému přerozdělení v kraji. Jeden půlrok jsme měli málo hráčů, a tím začalo to naše postupné posilování kádru. Povedlo se nám přivést Zdenka Tichánka s Lubošem Rychteckým, ale postoupit se nám hned nepovedlo. Oba naráz jsme brali z Bedřichova, a v tu dobu je nebylo zrovna snadné od pana Zezulky získat (úsměv).
Postup klapl až v sezoně 2008/2009, po ročníku, který se vám příliš nevydařil, protože jste v něm skončili až devátí.
My jsme si po téhle sezoně řekli, že to takhle nejde a přivedli další kluky. V roce dva tisíce osm přišli Marek Merhaut, Karel Neuman, Ivoš Rygl, Michal Brnický nebo Láďa Hekerle. A s těmi jsme to už zvládli.
Vybavíte si, jestli jste museli o postup bojovat. Vyhráli jste před rezervou Velkého Meziříčí o dva body.
Na podzim se nám docela dařilo, ale na jaře jsme několikrát zaváhali a začalo se k nám přibližovat béčko Velkého Meziříčí. Dvě kola před koncem tady vyhrálo 1:0, a stáhlo náš náskok na dva body.
Byly to nervy?
Byly. My jsme pak už nesměli v posledních dvou utkáních zaváhat. Oni totiž měli lepší vzájemné zápasy, a protože už to byl tříbodový systém, nemohli jsme ani remizovat. Kdyby jsme dvakrát nevyhráli, šli by výš oni, protože bylo jasné, že by to posílili z áčka.
Nakonec jste to ale zvládli a první místo udrželi.
Jeli jsme do Rapotic s tím, že musíme vyhrát, což se povedlo. A doma s Budišovem se také vyhrálo. Ale nervy to byly.
S jakou vizí jste šli do elitní krajské soutěže?
My si to chtěli tenkrát vyzkoušet. Takhle to bylo po všech postupech, i když jsme šli z okresu do bétřídy. Říkali jsme si, že to rok nebo dva zkusíme, jak to je nad okresní soutěží. Že přinejhorším spadneme. Ale nám se první rok v bétřídě zadařil, stejně tak i v krajském přeboru.
Museli jste před premiérou v kraji kádr posílit?
Šli jsme do té sezony s týmem, který to vykopal. Ale hned po začátku se mi ozval agent Ruda Baránek, jestli nechceme Pavla Bartoše, který hrál ligu za Jihlavu a naposledy byl na Slovensku. Pavel se na nás byl podívat tehdy ve Ždírci, a my se hned domluvili, a on s námi pak jel do Jemnice.
Ale o jeho povedenou premiéru se příliš nejednalo.
My jsme tam dostali tři červené a první, kdo byl vyloučený, byl Pavel Bartoš (smích). Prohráli jsme 0:4.
Ovšem celkový dojem to rozhodně zkazit nemohlo. Skončili jste třetí. Čekali jste to?
Ten tým měl kvalitu, protože tam byli kluci z vyšších soutěží. Ke konci sezony přišel na tři zápasy i Ali Osumanu. Zdálo se nám, že dáváme málo branek, tak jsme chtěli nějakého střelce. A po něm nás v dalších sezonách posílili ještě Láďa Vácha a Radek Sláma. Zapadlo to do sebe, všechny to bavilo, byla euforie.
Bavit to muselo i vaše fanoušky.
Samozřejmě, že lidi ta nová soutěž zajímala. Když hrajete několik let tu stejnou, a to i když se tam rok co rok některé týmy mění, byl přebor zajímavější. My jsme navíc hráli furt na špici. První a druhou sezonu jsme skončili třetí, pak druzí.
A na čtvrtý pokus jste postoupili do divize.
My už si řekli v té třetí sezoně, že to zkusíme. Po podzimu jsme vedli, jenže jsme nezvládli jaro a přeskočila nás Bystřice. Přitom jsme dlouho vedli. Byli jsme zklamaní, že se to nepovedlo. Proto jsme ten další rok raději nic neplánovali. A nakonec se stalo podobné co nám Humpolci, na jehož úkor jsme postoupili nakonec my.
Momentálně jste ale ve čtvrté nejvyšší soutěži po nekompletním podzimu na chvostu tabulky. Jaká je vize do budoucna?
Vždyť víte, v jaké jsme teď situaci. Nenahradili jsme nějaké odchody nebo absenci Romana Nehyby. Prostě se nám nepovedlo tým správně doplnit. Někteří kluci na tu soutěž ještě nemají, musí se vyhrát. A na trhu je to špatné. Hráčů kvalit, které bychom si představovali, v nabídce moc není.
Reálně vám hrozí sestup.
Je to pro nás na houby, protože se nemůže ani trénovat a hrozí i to, že se celá sezona nedohraje. A zachraňovat divizi v pěti šesti zápasech by bylo hodně složité. Sice jsme se dali do rekonstrukce, posunuli jsme to zázemí o něco výš, tak by to byla škoda, ale nebudeme z toho dělat žádnou tragédii.
Třeba se nezačne hrát a sezona se znovu anuluje.
To by pro nás bylo dobré ze dvou důvodů. Nejen kvůli záchraně, ale také kvůli hřišti, které jsme udělali nové a na jaře na něm hrát nejspíš ještě nebudeme. Uvidíme, co se bude dít.
