Podzimní část vám až tak nevyšla, taky to tak vnímáte?
Už si to pořádně ani nepamatuji (smích). Ale já si myslím, že nějaké zápasy nevyšly tak, jak jsme chtěli, ale některé byly zase výborné. Je jisté, že na postup to nebude, protože je tam suverénní béčko Vrchoviny. Ale jinak to nebylo tak špatné.

Přesto jste zaznamenal dvanáct gólů v deseti utkáních. S tím jste spokojený?
Upřímně? Nejsem. Každý vidí, deset zápasů a dvanáct gólů a říká si, že je to dobrý. Ale my máme výborný tým, který mi připravuje těch šancí mnohem víc, a kdybych je z pětasedmdesáti procent proměňoval, dal bych jich pětadvacet. Chyba je, že neumím zakončovat (smích).

Co prosím? Jak to myslíte?
Vůbec mi nejdou samostatné nájezdy na gólman, do kterých se dostávám často, protože hrajeme hlavně na brejky. Ale do poslední chvíle nevím, co udělat, a pak vymýšlím.

Přitom zkušeností máte spoustu.
Samotného mě to štve, že proměním tak polovinu nájezdů. Ale naštěstí na ty góly nejsem sám, dávají je i ostatní.

Co v únicích volíte za zakončení, nechtělo by to tedy změnu a pořádně to promyslet?
Já vždycky chodil do kliček, ale dal z toho málo gólů, tak mi trenér řekl, ať raději zavřu oči a narvu to (smích). A možná se to zlepšilo. Ale s přibývajícím věkem je to těžší. Jednou jsme hráli přátelák se Světlou, a já si dal kolem stopera balon a on mě doháněl. V tu chvíli jsem si říkal, že je to špatně (smích). Takže už si spíš chodím pro balon, raději do vápna, kde udělám jednoho dva hráče a vystřelím. To je větší jistota.

Hlídají si vás soupeři víc, když ví, že proti nim stojí kanonýr?
Samozřejmě, že už i v téhle druhé skupině si dávají pozor. Okopají mě, já jsem naštvaný, protože mi Sedláčkové jsme emoční rodina (smích), a je to pak mnohem těžší. Mít na sobě dva nalepené chlapi není příjemné. A protože hrajme na jednoho útočníka, většinou tam soupeř nechá vzadu tři.

Ale přesto jste během dvou posledních podzimů zaznamenal třicet branek, těší toto číslo, sledujete statistiky?
Určitě sleduji a koukáme se na ně. Mám i přehled o střelcích z jiných skupin. Když jste útočník, chcete dávat co nejvíce gólů, ale jsem rád i za góly ostatních kluků. Akorát teď není bohužel co sledovat.

Jak se tedy udržujete a bude případný návrat na trávníky těžký?
Jdu si občas zaběhat, ale ven na hřiště se nemůže, a samotného by mě to nebavilo. Takže chodím do práce, dělám okolo baráku. Ale samozřejmě ten fotbal chybí. Nejhorší je, že je to pořád dokola a stále se neví, jestli se hrát bude a kdy se začne. Když člověk neví to přesné datum, nemá náladu se nějak připravovat. Ale dokud to zdravotně půjde, hrát chci.

Věříte, že se tenhle ročník ještě dohraje?
Upřímně tomu už moc nevěřím. Sice prý stačí jen padesát procent utkání, to by byly tři kola, ale já si myslím, že se to celé asi stornuje.