Proč jste se rozhodl u fotbalistů Staré Říše, které jste v posledních dvou letech společně s Janem Chramostou vedl, najednou skončit?
Fotbal už mi nedával to, co dříve, navíc mám jiné životní priority. Na sportovní aktivity mám nyní jiný pohled.
Měl na vašem rozhodování nějaký vliv i fakt, že se vám ve Staré Říši nepovedlo udržet čtvrtou ligu?
Samozřejmě ten sestup nějaký vliv měl, ale určitě to nebyl ten rozhodující faktor. Prostě se člověku časem hodnoty mění, víc bych v tom nehledal. Mám své záliby, kterým bych se chtěl teď věnovat více. Trénováním jsem byl o víkendech limitovaný ve volném času, ve všední dny pro změnu pracovně.
Jak s odstupem vidíte klíčové důvody toho, že se Stará Říše po jedenácti letech vrátila do krajských soutěží na Vysočině?
Hlavní příčina byla v kabině. Ta nefungovala tak, jak by ve skupinovém sportu měla. To byl hlavní problém, který se nepodařilo napravit. Utvořily se jednotlivé partičky a my jako trenéři jsme nebyli schopní s tím něco udělat.
Projevilo se i zde, jak velkým problémem je najít a získat nové hráče?
Přesně tak. V kabině si to nesedlo a nebylo možné vyměnit polovinu kádru, aby se klima pročistilo. Řada hráčů jde raději do nižších soutěží v Rakousku za mnohem lepších podmínek, než aby tady trénovali třikrát týdně ve čtvrté lize.
V takové situaci asi musí trenéři cítit určitou bezmoc…
Hlavně ten dojezd uplynulé sezony, to už byla trošku zoufalost. Mluvili jsme o tom s majitelem a nabízeli mu naši rezignaci, ale ten ji nepřijal. Člověk pak trošku rezignuje, když vidí, jak to mezi hráči nefunguje. Ze strany nás trenérů to už bylo trošku přes závit.
Často jste si stěžoval i na rozhodčí. V tom jste názor nezměnil?
Ne, za těmi slovy si stojím. Fotbal jsem hrál, pak jsem i pískal, posléze trénoval, takže ho znám ze všech tří pozic. Každá je úplně jiná a každá má svoje. Neříkám, že nám rozhodčí ublížili ve všech zápasech, ale v řadě podstatných momentů, kdy jsme se třeba ještě mohli nadechnout, nás poškodili.
Jak budete na dvě sezony ve Staré Říši vzpomínat?
Určitě to pro mě byla nová zkušenost, leckdy příjemná, jindy naopak nepříjemná. Na majitele klubu pana Nedvěda, ale i lidi ve Staré Říši budu vzpomínat jen v dobrém, v tom žádný problém nebyl, bylo to tam fajn.
Kam povedou vaše další fotbalové kroky?
Teď na dlouhou dobu snad nikam. (smích) Říká se nikdy neříkej nikdy, ale mám to teď takhle nastavené. Proto doufám, že nevyměknu, ale stát se může cokoliv. V podstatě od mých deseti let jsem se pořád věnoval fotbalu, člověk v sobě má ty geny, ale teď doufám, že bez něj budu šťastnější.
