Prozradí nejoblíbenější trenér Vysočiny čtenářům svoji fotbalovou minulost?
Od dětství do dorostu jsem hrál tady na Bedřichově. Poté jsem šel do mužů Dobronína, kde jsem hrál 1. A třídu. Následovalo angažmá v Antonínově Dolu a nakonec jsem se vrátil do Bedřichova.

Předpokládám, že trénovat jste začal rovněž na Bedřichově?
Ano. Začal jsem tady s dětmi. Musím přiznat, že mě to ohromně naplňovalo. Když jsme byli s ženou v očekávání, domníval jsem se, že nebudu nic jiného stíhat, a trénování jsem přerušil. Jenže prakticky ihned situace v klubu vykrystalizovala tak, že bylo potřeba jmenovat trenéra k mužům. A kluci ukázali na mě. Takže po nějakých třech týdnech jsem kývnul na to, že půjdu trénovat chlapy. Do dneška mě to trošku mrzí, protože cítím, že ti žáci mi tak nějak nemohou zapomenout, jak jsem je opustil.

Výsledky ankety Nejoblíbenější fotbalový trenér VysočinyZdroj: grafika DeníkPo podzimu jste mi při hodnocení první poloviny soutěže říkal, že jste musel často být víc psycholog než trenér, protože máte v kádru víc mladších kluků. Neusmiřuje vás práce s mladým kádrem s vědomím, že jste opustil své žáky?
Kdybych měl porovnat trénování dětí a chlapů, děti mě naplňovaly víc. Při práci s nimi je o hodně víc vidět, jak je člověk ovlivňuje. Ohromně se mi líbí, jak je na nich rychle znát fotbalový progres. Ale je pravda, že i u mužů s těma mladýma klukama je za tu dobu, co je trénuji, vidět, že se udělal kus fotbalové práce. S tím jsem spokojen. Přesto bych byl raději víc trenér než psycholog.

Jako trenér lídra určitě často slýcháte dotazy na to, zda dotáhnete své na podzim výborně rozjeté snažení do cíle a budete po sezóně slavit postup. Jak vidíte vaše šance na postup?
Samozřejmě cítím tlaky na to, abychom postoupili. Ale stále nechci sobě ani klukům nějak zatěžovat hlavu řečmi o postupu. My chceme pochopitelně vyhrát každý zápas. Když do každého dáme všechno, odmakáme to a budeme fotbalově dobří, může se to podařit. Podle mě je ještě dost času vyhlašovat nějaký útok na postup. Když na to budeme mít, rádi postoupíme. Když se to nepovede, budeme dál ladit mančaft a pokusíme se o to příště. Nechci, aby to znělo nějak drze. Ale když vidím, jak to nyní v klubu skvěle funguje a kolik tady máme mládeže, jsem přesvědčen, že v brzké době se tady kraj hrát opravdu bude.

Adam Jágrik odchytal za FC Vysočina dvaatřicet druholigových utkání. Na jaře další nepřidá, klub mu hledá hostování.
V souboji brankářů Vysočiny dostal černého Petra Jágrik. Na jaře bude hostovat

Postup do přeboru by pro vás byl dosavadním životním trenérským úspěchem. Je pro vás vnitřní motivací dokázat to?
Pokud jde o mě, já to takhle nevnímám. Trénuji, protože zdraví už mi nedovolí hrát fotbal naplno. Přitom jsem moc rád se všemi kluky tady. Abych s nimi mohl být, musím trénovat. (směje se) Takže já žádné vyložené trenérské ambice nemám. A jak jsme se bavili o té psychologii, tohle je přesně jeden z těch momentů, kdy se snažím na kluky opatrně působit. Samozřejmě jim říkám: Jsme na nějaké pozici, pojďme ukázat, že na to opravdu máme. Tím se tak nějak trošku snažím, aby ten cíl postupně i oni vzali za svůj. Vyhrát soutěž a postoupit by bylo samozřejmě krásné. Ale jsou v životě i důležitější věci.

Jaká je vaše trenérská filozofie? Necháváte hráčům, či alespoň lídrům, na hřišti větší volnost, ať si to „odehrají sami“, nebo jste zastáncem přísně dodržované taktiky?
Podle mého je nejlepší taková různorodost. Samozřejmě na taktický kolektivní výkon sázím. Na druhou stranu chci, aby se kluci na hřišti snažili hrát. Aby se nezbavovali hned balónu a něco si vůči soupeři dovolili. Třeba právě na tomhle jsme v zimě hodně pracovali. Pokud jde o lídry, máme v týmu Romana Diviše, našeho kanonýra. Když v kabině říkám sestavu, deseti hráčům určím jejich místo a Romanovi vždy říkám: Ty budeš vepředu a dělej si tam co chceš. (smích)

V naší anketě jste ve finále získal nejvíce hlasů a stal se nejoblíbenějším trenérem v krajských soutěžích. Budete muset v kabině poděkovat za hlasy?
Hned po skončení ankety jsme měli s týmem víkendové soustředění, takže jsem dal do placu sud plus ještě finanční příspěvek, aby si kluci něco koupili. Takže jsem jim už poděkoval.