Během uplynulého týdne, chtělo by se říci konečně, se vyjádřili k chystaným změnám v českém fotbalu hlavní persony. Předseda FAČR Petr Fousek, ale také Zdeněk Psotka, technický ředitel fotbalové asociace.

Nejde o nic méně než o chystanou restrukturalizaci nižších soutěží od třetí ligy směrem dolů. Proti ní se bouří řada klubů i osobností. Nechápu ale proti čemu bojují? Jestliže jsme dlouho budovaný (ale také osvědčený) systém před léty nesmyslně rozmělnili, je na čase šlápnout na brzdu.

Což znamená, že musí jít partikulární zájmy klubové či osobní stranou. Sám jsem ze sedmistovkové vesnice, která působí v elitní soutěži na Vysočině, krajském přeboru. Do roku 2002 něco naprosto nemyslitelného.

V sobotním utkání 23. kola moravskoslezské divize D zvítězili fotbalisté Staré Říše (v červeném) na stadionu Bystřice nad Pernštejnem (v černobílém) 2:0.
OBRAZEM: Po domácí prohře se Starou Říší je situace fotbalistů Bystřice kritická

Ano, jako správný patriot jsem na to patřičně hrdý. Teď ale logická otázka: Je to dobře pro český fotbal jako takový? To samé se dá říci o situaci, kdy do divize postoupí klub z osady o stovce obyvatel, která ani nemá vlastní obecní úřad.

Prosím, v žádném případě to nechápejte jako snahu nějakým způsobem snížit či dokonce znevážit váhu úspěchů podobných klubů. Naopak, práce všech jejich funkcionářů, trenérů, hráčů, ale také diváků si vážím. Za úspěchy takových klubů je spousta dřiny, kterou zvenčí jen málokdo pochopí a ocení.

Má slova mířila jinam. Do roku 2002 jsme měli osm fotbalových krajů, tehdejších žup. Nyní jich máme 14. Pomohlo to kvalitě? Za mě rozhodně ne. Přiznám se, že jsem nikdy nepochopil, proč musel fotbal kopírovat správní rozdělení země. A také o něm by se dalo dlouze diskutovat…

Fotbalisté Havlíčkova Brodu (v bílých dresech) v sobotu podlehli na domácí půdě Speřicím 0:1. Tři kola před koncem ročníku tak ještě nemají jistotu záchrany.
Penalta rozhodla. Speřice slaví takřka jistou záchranu, Slovan musí dál bojovat

Ale největším problémem bylo rozšíření třetí ligy a divizí. Tady je redukce naprosto nezbytná. Argumenty v podobě financí a dojezdových vzdáleností neberu. Tak bude tyto soutěže hrát ten, kdo na ně má! Nejsme v devadesátkách, abychom měli mít strach z toho, že se nám tu vyrojí penězi pochybných podnikatelů "napumpované" vesnické kluby.

Velký fotbal patří do velkých měst. Jak velký a do jak velkých, to už záleží na možnostech, ale také schopnostech jednotlivých funkcionářů, ale také výši podpory, jakou jednotlivá města, resp. jejich zastupitelstva a rady, sportu dávají.

Tady se hraje o další směřování českého fotbalu. Pokud si přejeme, aby se ubíral pozitivním směrem = k vyšší kvalitě a náročnosti na všech úrovních, není jiné cesty, než je tato. Teď už zbývá jediné, neuhnout!