Byť ve svých čerstvých sedmadvaceti nepatří mezi nejstarší hráče, je Filip Dvořáček kapitánem fotbalistů Sapeli Polná již čtvrtým rokem. „Už jsem si zvykl, ale zpočátku jsem to bral jako velkou zodpovědnost,“ usmíval se v rozhovoru pro Deník kapitán Sapeláků.

Filipe, jak nepříjemná pro vás byla dlouhá fotbalová pauza?
Určitě to bylo nepříjemné. Do poslední chvíle jsme doufali, že se na jaře aspoň polovina ročníku odehraje, ale bohužel na to nedošlo. O to větší chuť nyní do fotbalu máme.

Větší třeba než v předchozích sezonách?
Určitě ano. Sice jsme hráli dost přípravných utkání, ale v nich ten přístup není takový jako v mistráku. Je na nich minimum diváků, není to tolik vyhrocené, navíc tolik nejde o výsledek.

Jako kapitán působíte v týmu Sapeli už čtvrtým rokem. Jaké to bylo dělat kapitána spoustě zkušených mazáků, kteří tehdy v kabině byli?
Rozhodně pro mě bylo výhodou, že jsem měl právě ty zkušené hráče za sebou. Na začátku jsem to vnímal jako velkou zodpovědnost, ale už jsem si zvykl. Někteří starší kluci skončili, přichází mladší, ale cítím, že kabina jde za mnou.

Zůstává i přes výměnu fotbalových generací v kabině Sapeli stále stejný vítězný duch?
Mohu porovnávat a kabina je stoprocentně pořád v pohodě. Hodně klidu dodává pan Babínek (trenér a předseda klubu – pozn. autora), který nic nehrotí. Hrajeme fotbal pro radost, nejsme pod žádným tlakem, užíváme si to.

Nemáte třeba problém s motivací? O záchranu v krajském přeboru bojovat nemusíte, ale ke špičce také nebývá blízko…
Záleží na kvalitě kádru. Myslím, že máme dobrý tým, za cíl si dáváme hrát do pátého místa, reálně na tuto metu máme. O postupu určitě nemluvíme. Když nás srovnám třeba s Pelhřimovem, což je největší favorit, ten je určitě dál než my.

Většina soupeřů v přeboru nerada jezdí na vaše hřiště do Stáje. Je pro vás domovský stánek velkou výhodou?
Těžko říci. Když jsem do týmu před šesti roky přicházel, bylo tu hodně zkušených hráčů, kteří toho tolik nenaběhali. Těm naše menší hřiště určitě vyhovovalo. Nyní, jak se kádr mění a přichází mladší hráči, tak máme spíše běhavý a technický mančaft. Občas by tak i nám větší hřiště vyhovovalo více. Ale to, že na něm trénujeme a známe jej, je pro nás výhodou, to nepopírám.

Jaký podle vás bude jubilejní dvacátý ročník krajského přeboru Vysočiny?
Béčko Vrchoviny určitě soutěž zkvalitní. Po té dlouhé pauze ale těžko cokoliv předjímat. Právě díky ní mohou klidně nastat změny a na špici se může objevit celek ze spodku tabulky či naopak.