Bylo to téměř pokaždé stejné. K favoritům krajského přeboru se vždy řadil i Humpolec, ale vrchol mu dlouho unikal. K vytouženému cíli jménem divize v minulosti nepomohly ani nákupy nadstandardních hráčů, ani manažerská a trenérská esa.

V letech 2013, 2015 a 2016 rozhodlo o neúspěchu až poslední kolo. Z klubu se tak stal smutný rekordman, neboť žádný jiný tým nehrál krajský přebor Vysočiny soustavně po celou dobou jeho existence. To vše změnil až 16. ročník soutěže. Možná už trochu nečekaně.

„S ohledem na to, že jsme to dokázali vyhrát soutěž s víceméně vlastními hráči a odchovanci, šlo o obrovský úspěch,“ vzpomíná trenér Ján Kubík.

Člověk by v tomto případě mohl říct: konečně…

(smích) Tak už to ale postavené nebylo. Favoritem byla Bystřice, která tři kola před koncem doma nečekaně ztratila s Okříškami a my se dostali do situace, že pokud svoje tři zápasy vyhrajeme, můžeme slavit, což bylo s naším mladým týmem náročné především na psychiku. Ale podařilo se. I proto to beru jako velký úspěch, než nějakou splněnou povinnost.

Během předešlých pěti let skončil Humpolec hned třikrát těsně pod vrcholem, z toho dvakrát pod vaším vedením, nebylo to pro celý klub už frustrující?

Ty neúspěchy samozřejmě mrzely, mě konkrétně hlavně rok 2015, kdy by nám ve finále stačilo vyhrát dva ze čtyř posledních zápasů, my ale vše prohráli. Tam si myslím, že to nebylo ze strany tehdejších zkušených hráčů moc férové, ale je to pryč.

O rok později jste také byli nesmírně blízko, na jaře jste s výjimkou jedné remízy vše vyhráli a skončili druzí jen o bod za Velkou Bíteší.

Tam sice šlo o famózní jaro, ale šli jsme do něj s velkým mankem, takže jsme ani nemohli mít reálné ambice dohnat vedoucí Bíteš, která měla navíc lepší vzájemné zápasy.

V následující sezoně už jste skončili jen šestí. Až pak jste se konečně dočkali, co se změnilo?

Sešlo se víc věcí, kádr byl dlouhou dobu pohromadě, vrátil se nám Jiří Pikl z Pelhřimova, který spadl z divize, vedle něj se dařilo střelecky Radimu Dalíkovi, z kraje zálohy byl naším nejlepším střelcem Daniel Šerý.

Pikl po návratu ožil, že?

Je to hráč, na kterém musí trenér sedět, přišel dost zanedbaný, ale postupně se do toho dostal a byl klíčový.

Dostál jste v jeho případě své pověsti?

(smích) Je pravda, že nejsem zrovna mílius. Teď nemluvím konkrétně o Piklovi; beru, že ty kluky fotbal neživí, ale když už na ten trénink nebo do toho zápasu jdou, tak to musí být naplno. Neberu nějaké výmluvy a úlevy.

Z pohledu statistik jste vynikali především v defenzivě, čtrnáct čistých kont a jen patnáct inkasovaných branek je solidní vizitka.

Přitom já jsem trenér, který na defenzivě až tak nebazíruje, klidně ať zápas vyhrajeme 5:3, ale znovu se budu opakovat, že se prostě všechno sešlo. Hráči nedělali individuální chyby, Kříž v brance měl fazonu a mnohdy chytil i nemožné věci.

S druhou Bystřicí i třetí Chotěboří jste zvládli vzájemné zápasy, bylo to klíčové?

Samozřejmě. Bylo i výhodou, že se na takové soupeře kluci lépe motivují a připraví a hraje se jim lépe, což se potvrdilo. Naopak utkání na hřištích Koutů, Přibyslavi a dalších jsou z tohoto pohledu nesmírně těžká a nerozhoduje jenom kvalita, ale i nasazení. Někdy jsme je zlomili až vůlí.

Po postupu do vytoužené divize jste rekordně dlouho čekali na první výhru, projevila se nezkušenost?

Když se podíváte na jiné divizní týmy, tak ty po postupu vesměs posílí, my jsme šli do soutěže s tím, že ji budou hrát kluci, kteří ji vykopali. U některých se ale ukázalo, že už na takovou úroveň nemají.

Přesto jste se zachránili, vy jste ještě načal podzimní část aktuální sezony, ale v zimě sám skončil. Už chyběla motivace?

V Humpolci jsem byl šest a půl roku, což je dlouhá doba. S kluky jsme toho zažili hodně a po čase je navnímáte i po osobní stránce, už se na ně nedíváte jen jako na hráče. Došel jsem k závěru, že už tomu týmu nemám co dát a ani současné postavení a bodový zisk nebylo to, co bychom si já i vedení představovali.

Patří podle vás Humpolec do divize?

Mělo by jít o stabilní divizní klub. Je moc dobře, že můj nástupce Lukáš Staněk bazíroval na posílení týmu, protože nějaká obměna a konkurence tam být musí.

Jako hráč jste v 80. letech minulého století nastupoval ve druhé slovenské nejvyšší soutěži, v Česku hrál třetí ligu, neláká vás trenérská práce na vyšší úrovni?

Mám dobrou práci a trénování beru jako koníček.

Dlouhodobě jste vedl v krajském přeboru i divizi Pelhřimov, předtím tam působil u mládeže. Je možné, že se do klubu vrátíte?

Už s předstihem jsem říkal, že na jaře si chci od fotbalu odpočinout. Nějaké kontakty od klubů tam byly, ale zatím nic neřeším.

Jde o mládež, nebo dospělé?

K mládeži už se vracet nechci, preferuji spíš práci v mužské kategorii, ale ne za každou cenu. Určitě nebudu dojíždět někde šedesát kilometrů, musí to dávat smysl.