Dobronínští fotbalisté sice hrají nejnižší krajskou soutěž, svými výkony ale přesto na sebe poutají pozornost. Jsou nejčastěji skórujícím celkem (společně s FŠ Třebíč) krajských soutěží.

Ale zatímco na podzim byl dvorním zakončovatelem Jiskry Tomáš Sedláček, na jaře září Lubomír Laňka. Ve dvou zápasech zaznamenal sedm z jedenácti gólů svého celku. „Přitom jsem hrál skoro celou kariéru, nějakých patnáct let, v obraně. Teď mě nějak vytáhli do útoku,“ překvapuje Laňka. „Nebo jsem se tam spíš sám nacpal,“ dodává se smíchem.

Jedním dechem ale čtyřiatřicetiletý fotbalista připouští, že jej to dopředu vždy lákalo. „I v době, kdy jsem hrával v obraně, jsem dával góly. Jednu sezónu v A třídě jsem měl asi čtrnáct branek. Ofenzivně jsem byl laděný odjakživa, rád jsem si dělal výlety dopředu,“ prozradil na sebe Laňka.

SFK Dukovany 2001 (v bílém) měl skvělý vstup do jarní části 1. A třídy. Nyní na něj ale čeká těžká zkouška.
Dukovany ožívají. Šest bodů za dva zápasy, trenér Kylíšek si pochvaluje ofenzívu

Nyní je tedy ofenzivní jedničkou týmu. Pomohl mu k tomu i odchod Tomáše Sedláčka? „To je jistě jeden z důvodů. Přece jenom, on dal na podzim dvacet šest branek, takže ofenzíva byla hodně stavěná na něm. A když tam teď vepředu není on, tak holt to musí hrát na mě,“ popisuje taktiku Laňka.

V posledním duelu s SK Habry přitom byly jeho zásahy spíše z kategorie lehčích. S tím ale na útočníka Dobronína nechoďte. „Žádný gól není lehký,“ tvrdí vážně. „Ono se dá nedat i do prázdné branky. V tomhle zápase to ale bylo asi dané tím, že jejich obrana nebyla tak důrazná. Navíc ve druhé půlce jsem mohl dát další tři čtyři góly,“ pokračuje ale již znovu na veselou notu.

Jedinou branku jihlavské Vysočiny vstřelil v duelu s Duklou Praha Fares Shudeiwa (ve žlutém s č. 25).
Cítím se dobře, hlásí Shudeiwa. Doufám, že to přetavíme i do lepších výsledků

Rozjetá ofenzivní dobronínská mašina vesele poráží soupeře ve skupině, na nějaký delší výlet ale její osádka moc nepomýšlí. „My jsme před dvěma lety dobrovolně sestoupili do 1. B třídy, protože jsme byli rádi, když jsme dali dohromady sestavu. Takže jsme zrušili béčko, a i nyní jsme rádi, když se nás sejde dvanáct, třináct. Když je nás v šatně čtrnáct, tak je to velký úspěch,“ netají Laňka. „Takže velké postupové ambice určitě nemáme. Pro nás je určitě lepší vyhrávat v bé třídě a zápasy si užívat, než jezdit někam ve dvanácti lidech a mít problémy. Navíc, když pominu nějaké čtyři špičkové týmy z 1. A třídy a čtyři pět nejslabších celků 1. B třídy, tak jsou obě soutěže poměrně vyrovnané.“

Vyšší osobní ambice nemá ani Lubomír Laňka. A jak jinak, zdůvodňuje to znovu velmi odlehčeně. „Já jsem byl vždycky flink na tréninky. Za posledních dvacet let jsem natrénoval asi tolik, že by se to dalo spočítat na prstech možná i jen jedné ruky. (směje se) Ve vyšších soutěžích jsou nároky určitě vyšší, takže nikam nemířím. Já jsem hrál od malička ještě volejbal, v životě jsem byl sportovně i vytížen až až, proto si užívám hlavně to, co je teď.“