Sedmatřicetiletý brankář s fotbalem začínal v rodném Rovečném, v sedmnácti letech ale přestoupil do Bystřice, kde také natrvalo usídlil i v soukromém životě. Svoji bohatou kariéru ukončil v roce 2017, u týmu ale zůstal v pozici asistenta trenéra. „Fotbal je mým celoživotním koníčkem a vždycky také bude,“ přiznává vítěz ankety Deníku v kategorii gólmanů.

Pavle, zvítězil jste v anketě Deníku mezi gólmany. Co na svůj triumf říkáte?
Každopádně mě překvapila už samotná nominace, protože za těch sedmnáct ročníků prošlo krajským přeborem hodně kvalitních gólmanů. To, že vyhraji, je něco, s čím jsem vůbec nepočítal. Největší podíl na tom má hlavně moje rodina a pak také kabina v Bystřici.

Bude vás to, coby současného asistenta trenéra Bystřice, do té kabiny něco stát?
Tak to rozhodně. Nějaké náznaky už proběhly, ale jelikož se nyní spíše nevidíme, tak to ještě budeme muset vyřešit. (smích)

Fotbalisté Radešínské Svratky (v modrých dresech) budou mít během roku už třetího trenéra. Loni v létě mužstvo po Pavlovi Křížovi přebral Jaroslav Šoustar. Ten ovšem nyní u mužstva končí, náhradu za něj vedení oddílu hledá.
Fotbalisté Radešínky budou mít nového kouče

Jak velký podíl na vaší výhře mělo mužstvo, za který jste v elitní krajské soutěži nastupoval přesně deset sezon?
Hodně velký. Za ta léta se v kádru protočila spousta hráčů, ale pokaždé jsme měli kvalitní mančaft. Ostatně o tom svědčí i naše výsledky. Bez kolektivu a kolektivní práce nelze v takovéto anketě dosáhnout ani bednu.

Které z vašich tehdejších konkurentů byste na trůn mezi brankáři posadil vy?
Každopádně dva, kteří byli mezi vybranou pěticí v této anketě, těmi jsou Libor Fiala a Aleš Chalupa. Dost opomíjený byl potom podle mého Vlastík Šula z Velké Bíteše. Tihle tři byli skutečně výborní brankáři, navíc svoji výkonnost neztráceli ani s postupujícím věkem. Vždyť Fiala stále ještě chytá za Okříšky, Alda Chalupa pak měl nedávno v Náměšti obnovenou premiéru. V krajském přeboru či divizi něco odchytali.

Bystřice vždy platila za ofenzivní mužstvo. Jaké to bylo, střežit branku za týmem, který chtěl každého soupeře spíše přestřílet?
Byly zápasy, kdy si člověk prakticky nezachytal. Na druhé straně ale byly takové, které se mi povedly a mužstvo jsem podržel. Obrana byla vždy naší slabší stránkou, ale gólman je tu od toho, aby něco chytil. Chybu udělá každý, kdybychom je nedělali, hrajeme všichni první ligu.

Tomáš Chlubna odehrál za jihlavské "áčko" čtyřicet šest utkání.
Sním o draftu, ale po této sezoně jsem pevně na zemi, říká Tomáš Chlubna

Během velkého množství sezon na brankové čáře Bystřice se před vámi protočila spousta stoperů. Jak na spolupráci s nimi vzpomínáte?
V první řadě bych chtěl říci, že to pokaždé byli kvalitní hráči. Rozdíl mezi nimi byl především v komunikaci. Třeba Milan Trojanovič s Oldou Veselým (současný kouč Bystřice – pozn. red.) byli hodně komunikativní, hráče před sebou neustále dirigovali. Naproti tomu Venca Sedláček, nebo Marcel Šponar jsou spíše tišší kluci, kteří spoluhráče tolik neorganizují. Přiznám se, že já jsem byl raději, když stopeři mančaft více řídili a často si na hřišti zakřičeli. Jen připomínám, není to vůbec o hráčské kvalitě, spíše o stylu a způsobu hry každého hráče.

Teď otázka k zamyšlení. Kterého ze všech vašich bystřických spoluhráčů v průběhu těch mnoha sezon dodnes považujete za nejkvalitnějšího?
Na tuhle otázku hledat odpověď dlouho nebudu. Jasně nejlepším hráčem v dresu Bystřice tohoto období byl záložník Zdeněk Sklenář.

Proč právě on?
Kromě výjimečných fotbalových schopností pro svou bojovnost, zarputilost a odhodlání vyhrát každý zápas. Byl to tahoun mužstva nejen na hřišti, ale i v kabině. Jelikož jsme spolu navíc chodili do jedné třídy na základní, ale i střední škole, znám ho velmi dobře i po lidské stránce. Tím nechci urazit nikoho z té velké plejády kvalitních kluků, kteří se tu vystřídali, ale Zdeněk nad nimi jednoznačně vyčníval.

Žáci FKM Vysočina už mají za sebou týden tréninků v omezeném počtu. Od 4. května už budou moci začít hrát i fotbal.
Po dorostencích a žácích začínají trénovat i přípravky

Měl jste z řady velké spousty týmů, na které jste v přeboru během těch let narazili, nějakého vyloženě neoblíbeného protihráče? Někoho, kdo byl nejvíce nebezpečný, nebo nepříjemný?
Pro mě byl stoprocentně nejnepříjemnějším protivníkem útočník Světlé Miroslav Křikava. To byl typ hráče, který třeba celý zápas vůbec nebyl vidět a pak nasázel tři góly. Myslím, že pro všechny gólmany byl těžko čitelný, uměl výborně pravou i levou nohou, byl to dobrý hlavičkář, k tomu nepříjemný do pokutového území.

A pokud jde o nepříjemné či neoblíbené týmy?
Převážně šlo o vesnické kluby. Strašně špatně se pak hrálo třeba v Jemnici, kde je malé hřiště, podobné to bylo i v Jaroměřicích. V obou případech diváci hned u lajny, od soupeře dlouhé nakopávané míče na urostlé hráče, dlouhé auty do vápna, nikdy se nám tam nehrálo dobře.

Fotbalisté Bystřice platili dlouhá léta za korunního prince krajského přeboru. Čím to, že se vám vysněného postupu do divize podařilo dosáhnout až v desáté sezoně?
Když to vezmu zpětně, tak dnes beru jako velký úspěch Bystřice to, že jsme byli, až na jednu výjimku, neustále na špici. Navíc byl kádr z drtivé většiny složen z místních odchovanců, v tom jsme se v přeboru mohli pyšnit. Pokaždé jsme chtěli skončit co nejvýše a klidně postoupit, ale když už to stále nevycházelo, bylo to pro nás trošku frustrující. Až si člověk po těch opakujících se neúspěšných pokusech říkal, jestli má cenu fotbal hrát.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček
Petříček: Hranice se sousedními zeměmi by se měly plně otevřít od července

Co tehdy rozhodovalo ve váš neprospěch?
Pokaždé se našel někdo, kdo na tom byl sportovně, nebo finančně lépe, než my. I v té postupové sezoně 2011/2012 na tom byla Stará Říše lépe finančně. Ale tím, jak jsme s ní doma na jaře dvěma vlastními góly smolně prohráli, celé se to paradoxně zlomilo. Vystoupali jsme až na ten vytoužený vrchol, konečně sezona dopadla tak, jak jsme chtěli.

Byl ale z těch předešlých, postupově neúspěšných ročníků některý, v němž jste si třeba postup prohráli sami?
My jsme v každé sezoně měli výkyvy, kdy jsme sice poráželi silnější mančafty, ale pro změnu nečekaně ztráceli s těmi slabšími. Snad až na dvě výjimky nám postup pokaždé nevyšel jen o pár bodů. Dá se tedy říci, že jsme si to vždy prohráli sami, našimi domácími ztrátami s některými slabšími celky. Ty proti nám od první minuty jen bránily, což nám nevyhovovalo. Na výsledcích to pak bylo vidět.

Aktivní kariéru jste ukončil v roce 2017, kdy Bystřice po pěti letech působení v moravskoslezské divizi sestoupila zpět do krajského přeboru. Po dvou letech se ale opět dokázala vrátit znovu do čtvrté nejvyšší soutěže. Měla by pro ní být divize odpovídající soutěží?
Asi je pravdou, že divize Bystřici sluší. Myslím si, že do ní patří, ale současně také musíme zvážit aktuální situaci ve fotbale, otázku sponzorů a s tím související věci. Myslím si, že bychom v divizi měli být, ale jestli se to podaří dlouhodobě, to nedokážu říci. To ovšem nedokážou ani kluby ve druhé či třetí lize.

Hned po skončení aktivní dráhy jste se vrhl na trenérské řemeslo. Jak vás naplňuje role asistenta vašemu bývalému dlouholetému spoluhráči Oldřichovi Veselému?
Určitě mě to baví a chci se tomu věnovat i v dalších letech. Fotbal je mým celoživotním koníčkem a vždycky také bude. Podle mého by hráči, kteří s aktivním hraním přestanou, se měli snažit klubu pomoci. I proto jsem nejen u divizního áčka, ale také v klubovém výboru. Funkcionářská činnost mě baví, i práce kolem mužstva, tak by to podle mého mělo být.