V předchozí sezoně byl mistr známý měsíc dopředu, tentokrát to byla velká zápletka. Poprvé a zatím naposledy v historii krajského přeboru byly před závěrečným kolem ve hře o titul více než dva týmy, dokonce hned čtyři! Ve vzájemné bitvě v Jemnici se nakonec radoval ostřílený Ždírec. Oči pro pláč zbyly Chotěboři, které po hladké výhře nad sestupujícími Čáslavicemi stačilo jeho jakékoliv zaváhání, závěr soutěže včetně posledního zápasu pak vůbec nezvládl Humpolec.

„Postup sice nebyl cíl, ale v opačném případě se mohlo stát, že by kluky zlanařily divizní kluby z okolí,“ prozrazuje tehdejší ždírecký trenér Miroslav Plíšek, pro nějž šlo o první angažmá.

Jak na tu dramatickou zápletku vzpomínáte?

Jelikož jsme v ní uspěli, tak to jsou příjemné vzpomínky. Samozřejmě tam ale bylo velké napětí, protože vše bylo otevřené až do úplného konce.

V Jemnici, která také měla šanci na prvenství, jste vedli, pak prohrávali a nakonec zápas otočili, vybaví se vám ty momenty?

Tlak tam určitě byl, protože jsme jako jediní měli vše ve svých rukách, stačila nám jakákoliv výhra. Vím, že jsem těsně před zápasem musel řešit nějaké zranění v sestavě, brzy po pauze jsme vedli, ale Kříž skóre dvěma zásahy otočil. Ovšem z naší strany tam byla velká vůle a Novotný s Mrázkem se postarali o obrat. Kluci ukázali v rozhodujících momentech svou sílu.

Byl postup předsezonní cíl?

Takhle to postavené nebylo. Po dlouhé době se nám sešel kvalitní tým, jehož opory určitě měly divizní parametry, takže spíš hrozilo to, že pokud nepostoupíme, sáhnou po nich týmy z okolí a Ždírec tak přijde o dobré fotbalisty a výborný kolektiv, který se tam nějakou dobu tvořil.

Od sestupu z divize v roce 2010 Ždírec v krajském přeboru nijak nevyčníval, co mu chybělo?

Nehráli jsme špatně, ale dostávali spoustu gólů, což bylo asi největší negativum. Postupem času jsme na tom začali pracovat a pomohli jsme si z vlastních řad, kdy se na stopera přesunuli do té doby tvůrce hry Petr Čalkovský a v jednu chvíli i útočník Radek Kolouch, tím jsme tam získali zkušenost. V polovině postupové sezony se také povedlo angažování Romana Michalce, který sice přicházel jako útočník, ale moc se mu v té roli nedařilo a nakonec skončil na stoperu, kde se stal jednou z velkých opor, dokonce střílel i důležité góly. V obraně samozřejmě stabilně hrával i velezkušený Mirek Kysilko.

Pevná defenziva, ale ne moc produktivní ofenziva jsou charakteristické rysy i dnešního Ždírce. Už tehdy tam nebyl žádný vyložený kanonýr, že?

Tehdy dal Lukáš Mrázek šestnáct gólů, což si nemyslím, že je málo, ale je pravda, že ostatní kluci měli s produktivitou problém. Tedy kromě současného trenéra Marina Slavíka, který byl i s ohledem na malou minutáž neskutečně efektivní.

Už z pohledu na tabulky je jasné, že se prvenství nerodilo lehce, na podzim jste skončili druzí za Jemnickem, které u vás dokonce vyhrálo, během jara se vám pak vůbec nedařilo na domácím hřišti, kde jste zvítězili jenom jednou, byl ten postup o to cennější?

Jak jsem říkal, žádný tlak ze strany vedení tam nebyl, takže po podzimu ze druhého místa určitě nikdo nedělal tragédii, zvlášť když ta soutěž byla neskutečně vyrovnaná. Stejné to bylo i na jaře. Ano, sice jsme ztráceli, ale to ostatní týmy taky. Nebyl tam vyložený lídr.

Po postupu do divize ale přišel hned pád, stejně jako v roce 2010. Během jara jste byl navíc po více než pěti letech odvolaný, co se stalo?

Podzim z naší strany nebyl špatný, ale na jaře už nám nefungovala ani naše do té doby nejsilnější zbraň v podobě defenzivy. Některé opory odešly, muselo se improvizovat, výsledky nepřicházely.

Rok nato se Ždírec do divize vrátil pod vedením vašeho bývalého svěřence Martina Slavíka, který se s týmem v soutěži drží doposud, co na současné počínání klubu říkáte?

Že si Ždírec vede skvěle, má výborné hráče, Martin Slavík tam vrátil tu slavnou éru z dob Kovárníka, lidé chodí na zápasy ve větším počtu, hráli i atraktivní pohárové duely, klobouk dolů.

Paradoxně společně se Ždírcem jste v roce 2017 postupoval znovu i vy, protože jste v té době vedl Havlíčkův Brod, který do divize šel ze druhého místa…

Je to tak, skončili jsme bod za Ždírcem a mohli jít výš také.

I v Havlíčkově Brodě jste byl během následujícího jara odvolán, teď už přes rok vedete v krajském přeboru Chotěboř, máte ambici také tenhle klub dostat do divize?

(smích) Žádný takový cíl tady určitě není, přirovnal bych to k počátkům ve Ždírci, kdy se tady vedle zkušených opor zapracovávají mladí kluci.

Vás osobně vyšší soutěž neláká? Při svých předchozích dvou prvních angažmá jste na ni dosáhl…

Předně je potřeba říct, že jsem tehdy ani neměl nějaké trenérské ambice, ve Ždírci to byla spíš shoda okolností. Ke klubu mě pojí hráčská minulost, Brod mě oslovil sám v době, kdy jsem byl volný, do Chotěboře to mám z bydliště pět kilometrů, i z toho asi vyplývá, že se nikam nehrnu. Rád bych se ale držel minimálně na úrovni krajského přeboru, kde je ta práce trenéra díky nějaké docházce hráčů přece jenom vidět. V nižších soutěžích, kde je tréninková účast všelijaká, je to spíš o nějakém organizování a zaštiťování funkce.