Definitivní razítko sestupu dala rantířovským fotbalistům sobotní domácí porážka 1:3 s Počítkami. „V hlavách je to více méně delší dobu, ta hrozba sestupu, ale myslím, že i v tomhle zápase nikdo nic nezabalil. Sice se prohrálo, ale hrálo se až do konce, bojovalo se,“ říká trenér Luboš Widerlechner, který k týmu přišel až během sezony.

A kde byl podle něj největší problém? „Já si myslím, že to bylo nějakou výměnou generací. V době, kdy hrál Rantířov I. A třídu, tak sem chodili hotoví fotbalisté, kteří prošli jihlavským celky, byla tam kvalita, a z nich už tady zůstali Karel Živný a David Oberreiter, to už jsou takoví poslední Mohykáni,“ myslí si Widerlechner. „Teď je to doplněné mladými kluky, dvacetiletými, kteří vzešli z té rantířovské líhně. A jsou to také kvalitní hráči, ale potřebují trochu času, aby se v tom dospělém fotbale adaptovali. Za tři čtyři roky by určitě mohli pomoci. Myslím, že práce s mládeží v Rantířově není špatná. Pár kvalitních kluků tam v žáčcích a dorostu je, ti by to měli doplnit. A podle mě by se tahle dobrá práce měla časem vrátit, já v to věřím,“ přeje si trenér.

Další důvodem, proč dopadla sezona tak, jak dopadla, je „děravá“ defenziva. Rantířov dostal ze všech celků nejvíce gólů – 74. „Dělali jsme strašné chyby při bránění, hodně individuálních chyb. Nebyly ani systémové, i když jsme přešli na čtyřku v řadě, tak tam jsme to zvládli, z toho nepra-menilo moc gólů,“ míní Luboš Widerlechner, který si postěžoval i na slabou koncovku. „Nemáme střelce. I když se to trénuje, tak ani na tréninku to moc nejde,“ doplňuje.

Trenér i přes sestup u týmu prý zůstává. „Bohužel,“ zasmál se od srdce Widerlechner, který věří v lepší „zítřky“. „Ten tým je mladý. Prožily si to jiné kluby, a zase se vrátily. Myslím, že máme na to hrát v okrese na špici a brzy se vrátit do krajské soutěže,“ uzavírá.

A to by si přál i předseda TJ Ježek Rantířov Karel Hula. „Třeba nás to kopne zpět, když jsme se dostali na dno,“ myslí si Hula. Ovšem také ví, že musí zabrat sami hráči. „Oni musí začít sami u sebe. Dostávají od nás plný servis, oni si musí uvědomit, co chtějí hrát, jestli jim stačí okres. Mě tedy ne. A to neshazuji okresní přebor. Někteří ale svým přístupem hazardují se jménem Rantířova,“ má zcela jasno Karel Hula. „Pro mě osobně je to osobní tragédie a teď nevím, jestli jsem šel správnou cestou. Já tomu ale pořád věřím, že je to ta dobrá, v to pevně věřím. Chci hrát s vlastními odchovanci, než někoho platit.“