FK Klasici, Starlet, Pohárová středa, R.U.M., TJ Topičůf Salóón, FC Hranatá Koule a spousta dalších. Všelijaké názvy týmů se šíří jihlavskou malou kopanou od roku 1987!

INZERÁT V NOVINÁCH. V tomto roce vše odstartovali Jiří Prchal a spol. Brzy se k nim přidružil Jan Mráka, budoucí šéf MK Jihlava. „Viděl jsem inzerát v novinách, že se hledají týmy pro soutěž v malé kopané, tak jsem dal dohromady lidi a poslal přihlášku,“ vzpomíná Mráka.

S touto podobou fotbalu už zkušenosti měl. „Já přišel do Jihlavy z Prahy, kde jsem hrál Hanspaulskou ligu, tak jsem se s Jirkou Prchalem spojil a předal základní know-how. Řešili jsme pravidla a soutěžní řád. V roce devatenáct set devadesát se Jirka odstěhoval mimo Jihlavu, a tak jsem to po něm převzal. Přibrali jsme vedoucí lig, účetní…,“ doplňuje.

ZPRAVODAJ. S propagací nového sportu nebyla prý potíž. Bylo to veliké lákadlo a týmy se jen hrnuly. „Na jaře v osmaosmdesátém jsme začali vydávat Zpravodaj malé kopané s výsledky, tabulkami, komentáři, statistikami a podobně. Rozdávali jsme ho týmům každých čtrnáct dnů. Více ani nebylo v té době potřeba. Prvních pět let jsme každý rok otevírali novou soutěž,“ těšil Mráku velký zájem.

Na začátku bylo jen deset celků v 1. lize a opravdu masový sport se z malé kopané stal v roce 2009. „Od roku dva tisíce se jednotlivé ligy hrají s dvanácti týmy. Nejvíce soutěží jsme měli před jedenácti roky. Celkem bylo jedenáct lig a jedna veteránská. V tom roce bylo aktivních sto třiačtyřicet týmů!“ zapátral v minulosti.

HRÁLO SE VŠUDE MOŽNĚ. Začátky prý byly ale krušné a najít vhodný „plácek“ nebylo jednoduché. Hrálo se tam, kde to jen šlo. Své zažilo pískové hřišti u ZŠ Seifertova.

Fotbal se „mydlil“ u potoka U koželuhu, nebo na škváře Na Točně. „Druhá liga začínala v Malém Beranově, dále se hrálo i na Heulose, na Březinkách a na školním hřišti. A také v Heleníně u konečné autobusu, nebo třeba na fotbalovém hřišti v Antonínově Dole,“ přidává Mráka další místa. „Z toho je patrné, že to hodně připomínalo kočovný cirkus,“ doplňuje.

MUSELI SE STĚHOVAT. Nebylo to však jen o radostech. „Když pustíte desítky a stovky fotbalistů večer poblíž k lidským obydlím, tak se lidé ozvou vždy. Stížnosti směřovaly na jihlavský magistrát a potom jsme se většinou stěhovali a hledali nové možnosti. Když nemáte vlastní zázemí, tak moc jiných variant není,“ přidává nepříjemné zkušenosti.

Je tedy patrné, že jak rostl počet hráčů, týmů a soutěží, bylo stále těžší najít nová hřiště. „Zlom nastal poté, co FC Vysočina zbudoval umělou trávu Na Stoupách a později i na Rošického. To posunulo úroveň hřišť o dva stupně výše,“ doplňuje nyní již bývalý předseda MK Jihlava.

NEJVĚTŠÍ NA VYSOČINĚ. S tím, že tento zprvu nenápadný sport nabere takové obrátky, se prý nepočítalo. „Ukázalo se, že malá kopaná má co nabídnout všem, kdo si chtějí zahrát fotbal s kamarády, bez ohledu na to, zda jsou profíci, či praví amatéři. Bylo vidět, že i mimo Jihlavu něco podobného chybí. Hlásily se i týmy z Třeště, Telče, Batelova, Luk, Jiřína, Polné, Ždírce, Poděšína, Zhoře, Dobronína a dalších míst. A najednou jsme byli, a patrně stále jsme, největším sportovním sdružením občanů na Vysočině,“ doplňuje Jan Mráka.

Rozdíl oproti současnosti byl před třiceti a více lety patrný. V zázemí určitě. Výkonnostně těžké hodnotit. „Nedokážu přesně posoudit, jak velký rozdíl je mezi malou kopanou roku sedmaosmdesát a dva tisíce. Je jasné, že na škváře by už dnes asi nikdo hrát nechtěl, někde ta léta rozvoje společnosti být vidět musí,“ tvrdí bývalý hráč Klasiků.

SKOČIT SI NA JEDNO OROSENÉ. Nicméně pointa se zachovala. Zábava byla, je a bude na prvním místě! „Pro drtivou většinu našich členů je asi rozhodující pravidelné hraní se svojí partou. Pobavit se, mít možnost si porovnat výkonnost. Vyhledat své jméno v komentářích. Po zápase si skočit na jedno orosené a rozebrat čerstvý výsledek. A to se, myslím, od začátků nezměnilo. A to je dobře,“ je si jist Mráka.

Ačkoliv kdo chce. Může i v malé kopané prorazit do světa! Robin Demeter, Daniel Kavka, Jakub Göth by mohli vzpomínat, jak se s českou reprezentací podívali na mistrovství světa či Evropy. A z nich si odvezli trofeje nejcennější! „Pro ty nejlepší je zde možnost zahrát si za Jihlavu nejvyšší soutěž v republice Superligu, nebo se dokonce stát mistrem světa, či Evropy v dresu České republiky. To jsou ale ty pověstné třešínky na dortu,“ uzavírá jeden z průkopníků malé kopané v Jihlavě.