Kdy se začalo řešit, že byste se mohl vrátit do klubu, se kterým jste spojil velkou část fotbalového života?
Asi v únoru se mi ozval Pepa Morkus (manažer FKM Vysočina Jihlava), jestli bych se od léta nechtěl zapojit. A mě to zajímalo, tak jsme si odsouhlasili, že se k tomu v květnu nebo červnu vrátíme. Ale půl roku je ve fotbale hodně dlouhá doba, navíc vypukla pandemie a na chvíli se to uspalo.
Ale nakonec jste se domluvili ještě dřív. Byl jste vidět u dorostenců už v květnu.
Když se ta opatření začala rozvolňovat a mohlo se začít trénovat, tak mi volal, jestli bych se do toho nechtěl zapojit dřív. Takže už ke konci dubna jsem do toho vstoupil. I když pozvolna. Ale byl jsem rád, že můžu trénovat na plný úvazek.
Trenéřina pro vás není nic nového. Už jste na Vysočině působil u přípravek. Byl to takový spouštěcí impulz, že chcete být trenérem?
To ani ne. Já si dělal už před tím béčko (B-licenci), a pak jsem si udělal i A-licenci. V Jihlavě jsem projel ten celý pětiletý cyklus u přípravek, než se předávají do žáků. Pak jsme skončil a dohrával svou kariéru v Rakousku a Žďáře.
Tam jste si také vyzkoušel trenérský post.
Dělal jsem hrajícího trenéra, ale společně to moc nešlo a já byl pak jen hrajícím asistentem. Dá se říci, že to trénování mě v tu dobu stále provázelo.
Před pěti lety jste ale z trávníků vymizel, proč?
Přestál jsem hrát a trénovat, protože jsem začal podnikat. V prosinci jsem ale s obchodem skončil, a teď to tak nějak do sebe zase zapadlo.
Chyběl vám v té době fotbal?
Byl jsem bez toho čtyři roky, ale díky tomu, že kluk hraje za Vysočinu za žáky, jsem u toho vlastně zůstal. Sice jen v roli diváka, ale jezdili jsme se na něj koukat. Klidně i ven. Spojili jsme to vždycky s výletem. Tím pádem mi fotbal chyběl méně. Ale je pravda, že v té pasivní roli to nebylo ono.
Budete mít na starost starší dorostence. Je to pro vás výzva?
Určitě ano. Já už si to vyzkoušel před osmi roky, kdy jsem působil na škole Karolíny Světlé a měl tam na starost ranní tréninky dorostenců tréninky. To mě bavilo, protože to byl z přípravky obrovský skok. Najednou jste nemusel „jen zavazovat tkaničky“ a mohl jste pracovat s takřka hotovými hráči. Proto se na to těším. Budu spolupracovat s Michalem Kadlecem, Lubošem Prokopcem a Petrem Kuchtou.
Takže trochu víte, do čeho jdete?
Když jsem dostal takovou nabídku, hned mě to začalo hodně zajímat. Měl bych být u dorazových ročníků. Ta práce bude určitě zajímavá. Na kluky už se může trochu hejknout. Měli by mít jasno, proč to chtějí dělat a co tomu musí obětovat.
Co bude vaším hlavním cílem?
My bychom měli s výběrem U19 za úkol postoupit do nejvyšší dorostenecké ligy, což je vždycky lepší, mít nějaký cíl. Kluci byli už po podzimu první, ale bohužel se to nedohrálo. A my to budeme chtít zkusit znovu. A samozřejmě budeme chtít vychovat nějaké hráče pro áčko.