Spor se táhne už od roku 2016. Začal dopisem stěžovatele Karla Pokorného, jenž má kousek vedle hřiště pozemek s rodinným domem. Vyvrcholil naschvály a soudním verdiktem.

V roce 2022 rozhodl Okresní soud v Semilech o zákazu bubnování, čímž vyhověl místnímu obyvateli. S tímto verdiktem se samozřejmě nikdo v klubu nechtěl ztotožnit, funkcionáři se odvolali ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Ten po dalších dvou letech rozhodl opačně. Bubny povoleny!

Všem v klubu, včetně trenéra Martina Hrubého, se ulevilo. „Je rozhodnuto. Jediné, co může pan Pokorný udělat, že napadne rozhodnutí Krajského soudu a podá kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu v Brně. Ten už nerozhoduje o výroku jako takovém, ale o tom, jestli předchozí soudy nepochybyly v nějakých krocích. Uvidíme tedy, jestli se žalující ještě odvolá,“ dodal s tím, že už nepředpokládá další protahování případu.

Od prvního sporu uběhla opravdu dlouhá doba. „Samozřejmě nám všem spadl kámen ze srdce. Hlavně tedy sekretáři Petru Junkovi, který tomu věnoval sedm let a vzalo mu to obrovské množství osobního času a nervů. Konečně zase budeme mít čas jen na práci a nemusíme se zabývat touto nepříjemnou kauzou,“ oddechl si Hrubý.

Fotogalerie: A třída: Studenec (oranžová) - Bílý Kostel 2:1.

Na výrok soudu se čekalo po celé zemi. „Je to důležitý precedens pro celý český výkonnostní fotbal. Soud to zkoumal opravdu do detailu a hrozně pomohlo také místní šetření, kdy celý tříčlenný senát navštívil naše domácí utkání ve Studenci proti Pěnčínu,“ prozradil kouč vzácnou návštěvu z 19. května.

Jenže ani tak se pan Pokorný nechtěl vzdát. „Žalující sice napadal, že jsme měli vše ztlumené a nebyl to takový hluk jako obvykle, ale jak chcete zlumit bubnování? To je nemožné. Nehráli jsme žádné divadlo a fandili jako vždy,“ pravil Hrubý.

Stejného názoru byl i Krajský soud. „Že by to intenzitou nějakým způsobem zásadně přesahovalo únosnou míru, podle našeho názoru dovodit nelze. Žaloba nebyla důvodná,“ uvedl soudce Jan Fifka s tím, že také na jiných hřištích v regionu v podobných soutěžích se fandí i za použití bubnů či jiných nástrojů.

V akci „decibelometr“
Jsou to necelé dva roky, kdy na místo vyrazila osobně i reportérka Deníku. Její zjištění? „Bubny jsou slyšet na dálku, ale přirovnala bych to k sekačce,“ uvedla. Svou reportáž navrch podložila měřením hluku na běžné aplikaci. Výsledek? Rámus ve sledované vzdálenosti (poblíž domu žalobce) dosáhl maximální úrovně 88 decibelů.


Načítám tabulku ...