Radku, jak se seběhl váš příchod do Městce Králové?
Měl jsem nějaké zdravotní problémy a třetí liga už na mě byla asi víc, než bych tomu chtěl dát. Chci si užívat fotbal na nižší úrovni, aby mě po zápase nic nebolelo a mohl jsem si dojít na pivko. Abych nemusel tolik odpočívat, tak jsem si to i nastavil v hlavě. Zatrénovat si občas chodím s klukama ve Zbuzanech, snad budu fit.

V jednom dresu se tak opět potkáte s kamarádem a bývalým spoluhráčem Lukášem Hartigem. Jak se na to těšíte?
Těším se hodně. Snad se to brzy uskuteční. Nějak se to seběhlo. Mluvil jsem s Lukášem, se kterým se stále vídáme a jsme v kontaktu a mluvili jsme o tom. Už jsme se mohli sejít v Nespekách, ale pak z toho sešlo.

Jiří Jeslínek strávil podstatnou část kariéry jako hráč pražské Sparty, byť do prvního mužstva se příliš neprosadil a chodil spíše po hostováních. Sparťanskou minulost si v současnosti připomíná zápasy za starou gardu.
Jeslínek o zkratu na vesnici, vzpomínce na Highbury i obratu na Spartě

Lukáš Hartig hrál asi velkou roli při vašem příchodu do Městce. Je to tak?
Je to vlastně z jeho hlavy. Městec má slušný mančaft a já doufám, že budeme hrát nahoře, aby o něco šlo, to je vždycky lepší. Hlavní motor mého přestupu byl Harťa. Na stará kolena si spolu zahrajeme. Zatím to bude do léta, pak se uvidí.

Budete hrát nejnižší krajskou soutěž, spousta hráčů se na vás bude chtít vytáhnout a můžete být terčem ostřejších zákroků. Jste na to připravený?
Na to hráč nikdy úplně připravený není. Ale nebojím se toho. Když se někdo hecne a bude chtít vyhrát souboj, tak mi to nevadí. Nesmí to ale být moc zákeřné, navíc když to nečekáte. Snad to ale proběhne v normálu.

Máte ve své sbírce nepřeberné množství úspěchů. Kterého si ceníte nejvíce?
Asi bych to spíše všechno zkompletoval dohromady. Každý úspěch přináší něco svého. První výhrou byla ruská liga, pak Pohár UEFA. Vyhráli jsme i Superpohár, ve kterém jsme porazili Manchester United. Hrálo se na jedno utkání Kdybychom s nimi hráli deset zápasů, devět bychom prohráli. Ale my jsme pohár získali. Vše navazovalo, řekl bych, že to bylo takové hodně úspěšné a nejlepší dvouleté období. Byl jsem zdravý, hrál jsem a vyhrávali jsme.

V Petrohradu jste strávil osm sezon…
Je to etapa sportovní i životní. Odešel jsem tam v jednadvaceti letech a začátky byly hodně těžké. Ale naštěstí byli nablízku čeští spoluhráči, tím jsem to měl jednodušší. Někdy se mi stýskalo, byly to krušné chvíle. Osm let je kus života.

Prošel jste také několik českých ligových celků. Komu patří vaše srdce?
Určitě Bohemce. Začal jsem tam v dorostu, pak si mě vytáhl trenér Petržela, za což jsem mu vděčný. Vzal si mě i do ruského Petrohradu. Když jsem se vrátil, šel jsem do Mladé Boleslavi, kde jsem znal kluky a chtěl jsem ještě hrát evropské poháry. Proto jsem se hned nevracel do Bohemky. Tam jsem chtěl ukončit profesionální kariéru a také se tak stalo.

Radek Šírl posílil Městec Králové.
Přestupová bomba v době klidu: Městec Králové ulovil po Hartigovi i Šírla

Další etapou bylo osm startů za národní tým…
Ty vzpomínky jsou jenom v dobrém. Poznal jsem zase jiné kluky, měl jsem možnost zahrát si s Barošem, Kováčem, Čechem a dalšími skvělými fotbalisty. Byl to pro mě vrchol. Sen každého fotbalisty je reprezentovat a mně se to poštěstilo.

Už je to sice řádka let, ale okresní příznivci si vás mohou pamatovat z vašeho působení v Semicích. Vzpomenete si ještě vůbec na tuto štaci?
No jasně. Už jsme o tom se známými mluvili několikrát. Dá se říct, že Semice mi ukázaly, jak to vypadá v dospělém fotbale. Že se neodpouští chyby, špatné přihrávky. Že se musí hrát týmově a naplno. Také mi to dali bratři Semečtí několikrát pěkně pocítit, že takhle to nejde (smích).

Zažil jste i jednu nepříjemnost. Po inzultaci rozhodčího v roce 2017 jste dostal stopku na dva roky. Nakonec jste „odseděl“ jen rok, než vás omilostnili. Věděl jste hned po vyřčení trestu, že chcete s fotbalem pokračovat, že se na fotbalové trávníky vrátíte?
Určitě jsem věřil. Věděl jsem, že jsem přestřelil. Ale toho rozhodčího jsem nepraštil tak, jak bylo prezentováno. Každopádně jsem si to neměl dovolit. Neměl jsem ve fotbale žádnou přestávku a všechno se ve mně stále kupilo, až to bouchlo. V pauze jsem si od všeho dost odpočinul, fotbal mi ani nechyběl.

Když jsme u těch skandálů, jeden a dost velký otřásá českým fotbalem. Co na to říkáte vy?
Já kvituji to, že se toho konečně někdo chopil a ujal. Jsem pro, aby se něco změnilo a kdyby bylo potřeba, rád pomohu. Bylo už za hranou, co se tady dělo, je to i v nižších soutěžích. Teď je možnost něco změnit, já za tím stojím.

Má tedy podle vás český fotbal šanci se očistit?
Kdybychom v to nyní nevěřili a někdo pro to něco neudělal, každý by nad tím asi zlomil hůl. Nebude to za rok nebo za dva, nebo není vůbec jasné, jestli se fotbal dostane na čistou notu. Ale úspěch bude jenom to, když se všechno podaří alespoň zmírnit. Je to běh na dlouhou trať.

Deník spustil anketu o nejoblíbenější klub krajských soutěží. Po Tochovicích si pro triumf došlo i Podlesí.
Druhý vítěz! Anketu v I.A třídě ovládlo Podlesí, Chlumec dotahoval marně