Na závěr soutěže se Dobronín nevídaně rozstřílel, a výhra 6:2 proti Přibyslavi nakonec rozhodla, že v I. A třídě skupině A tým trenéra Ludvíka Hauberta setrvá.

Sobotní vysoká a cenná výhra se začala rodit už v úvodu. „Šli jsme brzy do vedení a po dalších několika minutách přidali druhý gól, což nás uklidnilo,“ vrací se ke skvělému úvodu kouč. „Celý zápas bylo vidět, že nám stále o něco jde a soupeři naopak o nic. Kluci šli za vítězstvím a určitě bylo znát, že hrajeme v téměř nejsilnějším složení. Ten zápas jsme měli pod kontrolou,“ doplňuje Haubert. „Kdyby ti kluci hráli po celou sezonu takto, tak jsme rozhodně nehráli do posledních minut o záchranu.“

Ani vítězství 6:2 nemuselo vůbec nic znamenat. V boji na dálku, ve které měl Dobronín oproti Kamenici a Bedřichovu nejhorší výchozí pozici, bylo nutné vyhrát a čekat, jestli jeden z dvojice klopýtne. Stalo se.

Derby Rantířov – Bedřichov vyhrál domácí tým 2:0 a Dobronín mohl slavit záchranu. „Ve Staré Říši, kde hrála Kamenice i v Rantířově, jsem měl informátory, kteří mi dávali echo, jak to tam probíhá,“ prozrazuje dobronínský trenér, který si mohl pomalu oddychovat, když se dozvídal narůstající skóre v Rantířově. „Asi dvacet minut před koncem jsem tomu začal věřit. Ale kluci o výsledcích nevěděli. Všechno se dozvěděli až po zápase,“ doplňuje.

Trenér Haubert si teď vzal čtrnáctidenní lhůtu na rozmyšlenou. Už delší dobu koketuje s odchodem. „Ještě nevím, jestli budu pokračovat. Po zápase v Lípě jsem byl rozhodnutý skončit, což ze mě už trochu vyprchalo. Ale teď jsem plný dojmů, takže po dvou týdnech bude jasněji,“ nastiňuje kouč, kterého by hráči neradi ztratili. "Přemlouvají mě, ale já si to musím pořádně promyslet. Jsem ovšem rád, že jsme to nakonec za těch pět dvanáct upekli a udrželi se,“ dodává.