„Po podzimu přitom tabulka z našeho pohledu vypadala dobře. Bezprostředně ohrožená se zdála být jen Třebíč. Jenomže to jaro byla bída,“ konstatuje předseda KFS Vysočina a zároveň člen výkonného výboru ČMFS za Moravu Miroslav Vrzáček.

Zimní výměna prospěla

Největším zklamáním pro něj v odvetách soutěže byly výkony Velkého Meziříčí. „Nevím, co se tam stalo, ale jejich výkony šly rapidně. Na druhou stranu se ale jako první zachránili,“ přemítá Vrzáček.

Solidně na něj naopak zapůsobily Žďár s Třebíčí. „V obou týmech se přes zimu měnili trenéři a ukázalo se, že to prospělo,“ všiml si svazový předseda.
Soutěž je prý stejně kvalitní, jako v minulých letech. „Nevymlouval bych se na to, že je soutěž kvalitnější. Kromě suverénního Zábřehu a Líšně to bylo vcelku vyrovnané. Koneckonců o tom svědčí i fakt, že do poslední chvíle bojovala o záchranu skoro polovička týmů,“ upozornil. ¨

Rarita

Vyrovnanost dokazuje i fakt, že k záchraně nestačilo ani 35 bodů. „Tohle jsem už dlouho nezažil. Jedná se o raritu,“ přidal postřeh žďárský trenér Petr Nedvěd.

Ač do ze začátku jara nevypadalo, skončil jeho tým z pohledu Vysočiny na nejlepším místě. Devátá příčka je vzhledem k průběhu hodně lichotivá. „Ale ten bodový rozdíl pod námi je minimální,“ podotýká Nedvěd.

Příčin hartvíkovického pádu z divize bylo několik

Kde byla chyba? Jeden z rozhodujících okamžiků byl zimní odchod Martina Kopečka (ve světlém na snímku vlevo) do konkurenční Třebíče. Kanonýr David Jirgl (ve světlém na snímku uprostřed) se na svůj tým v rozhodujících momentech jara vykašlal. Jako jeden z mála držel Hartvíkovice nad vodou gólman Aleš Chalupa (na snímku vpravo). Sestup je pro něj stále obrovským zklamáním.