Je potřeba důkaz? V loňské sezoně zaznamenal v dresu Jihlavy devět branek, což byl druhý nejvyšší počet v soutěži.

Zahrál si ale také v první lize, kde nasbíral celkem 104 startů a vsítil 11 gólů. Působil ve Slavii Praha, Plzeni, Českých Budějovicích, Drnovicích a v FC Vysočina.

Během posledních sedmi let jste osmkrát měnil klubovou příslušnost. Proč tolikrát?
Všechno vlastně začalo přestupem z divizní Chocně do pražské Slavie. To byl pro mě velký výkonnostní skok, kádr se postupně posiloval a já jsem jenom přivítal možnost hostovat v prvoligových týmech Plzně a poté Českých Budějovic. Otrkal jsem se a po návratu do Slavie za trenéra Pešiceho už jsem hrával pravidelně.

Jenomže ne dlouho…
Nastoupil jsem ještě v obou zápasech proti Panathinaikosu Atény v předkole Ligy mistrů. Pak se ale změnil trenér. Za pana Beránka jsem seděl jenom na lavičce, a to mě nebavilo. Když se na to ale dívám teď zpětně, možná jsem odchod ze Slavie zbytečně uspíšil. Nehrál jsem jen dva měsíce, přesto mě nikdo nevyhazoval. Kdybych počkal, tak by asi příležitost přišla. Jenomže mě lákaly České Budějovice a já jim kývl.

Na kterou ze svých štací vzpomínáte nejraději?
Asi právě na Budějovice. Zázemí tam bylo výborné, měli jsme i kvalitní tým. Kdybych neměl v hlavě zahraniční angažmá, tak bych tam byl asi ještě dnes.

Do zahraničí jste ale nakonec neodešel…
Vždycky zůstalo jen u slibů. Pak jsem se chtěl pokaždé domluvit jen na půl roku, abych byl v dalším přestupovém termínu volným hráčem. Jenže to nedělalo dobrotu, uškodil jsem si tím. V Budějovicích jsem se kvůli tomu pohádal, protože jsem nechtěl podepsat víceletou smlouvu. No a zanedlouho potom přišel odchod do Jihlavy.

Vraťme se ještě ke Slavii. Na první gól vám tehdy nahrával Ivo Ulich. Po zápase pak tvrdil, že to udělal schválně, abyste musel přispět do týmové kasy…
Vím, že jsme tehdy porazili Hradec Králové 3:0. A tu cifru si samozřejmě pamatuju taky velmi dobře. (smích) Přišel jsem z divize a smlouvu neměl zdaleka tak dobrou jako ostatní. Byl jsem rád, že nemusím chodit do práce a klub mi platí byt. Jenže! Hned mi samozřejmě naskočilo zápisné, dále první ligový start, první ligový gól, první start za Slavii a první gól za Slavii. Když se to sečetlo, dělalo to zhruba sto tisíc korun.

To je pořádná suma…
Splácel jsem ji postupně. Tenkrát jsme hráli za velmi slušné prémie, takže jsem měl brzy čistý stůl.

Pojďme k vašemu nedávnému přestupu do Hradce. Není žádným tajemstvím, že jste na jeho nabídku kývl z rodinných důvodů…
S manželkou čekáme dvojčata a na pravidelné kontroly jezdíme právě do Hradce Králové. Jsem rád, že se to takhle vyřešilo.

Prozradíte, kdy se vaše rodina rozroste?
Někdy začátkem prosince. Hlavně, aby všechno probíhalo bez komplikací.

Starost o novorozence zabere hodně času. Vy budete mít doma hned dva. Nepůjde potom fotbal tak trochu na vedlejší kolej?
Všichni nás tím straší. My samozřejmě víme, že to nebude jednoduché, ale zvládnout se to musí. Já na tom budu určitě časově lépe, než kdybych chodil do normálního zaměstnání.

První dva týdny bývají v přípravě vždy nejtěžší. Dře se hodně pod trenérem Klusáčkem?
Kondice se samozřejmě nějakým způsobem nabrat musí. Mě ale těší, že se všechno dělá na hřišti, třeba i formou různých soutěží. Je to určitě mnohem lepší, než nějaké dlouhé výběhy.

Hradecká kabina prý připomíná včelí úl…
(smích) Je nás tam hodně, ale atmosféra je pohodová. Líbí se mi, že kádr drží pospolu.

Připouštíte, že jako velká posila budete zřejmě pod větším tlakem než ostatní hráči?
Vím, že se ode mě očekávají hlavně góly a vytváření nebezpečných situací. Každá posila je vždycky pod větším drobnohledem. Já doufám, že se mi bude dařit. Ale hlavně, aby se dařilo celému týmu.