Uplynul rok a všechno je jinak: z fotbalisty s etiopskými kořeny je stálý člen reprezentace do jednadvaceti let a po zářijovém přestupu se hlavně začíná čím dál víc prosazovat v pražské Slavii.

„Je to takový podzim snů. Jen mě trošku mrzí, že si nemůžu zahrát Ligu mistrů,“ usmíval se první český fotbalový reprezentant tmavé pleti v historii, který z Vysočiny do pražského klubu zamířil až po uzávěrce přestupů pro elitní evropskou klubovou soutěž. „Když jsem do Slavie šel, tak jsem si říkal, že mi to vadit nebude. Ale pak vidím zápasy proti Arsenalu a pak to zamrzí, že se mě netýkají,“ líčil talentovaný fotbalista.

Gebre Selassiemu jinak na tváři téměř bez ustání září úsměv, zažívá báječné časy. A sám je prý překvapený z toho, jaký směr a obrátky jeho kariéra za poslední měsíce nabrala. „Vždycky jsem si něco takového přál, ale nečekal jsem to. Loni jsem si vážně myslel, že se budu spíš věnovat vysoké škole,“ líčil před včerejším zápasem Záporoží, kde se s jednadvacítkou od pondělí chystal na včerejší duel evropské kvalifikace s Ukrajinou. Možnost vrátit se do školních lavic ale úplně nezavrhl. „Až se adaptuju v Praze, tak bych rád zkusil studium jazyků,“ naznačil Gebre Selassie.

Jeden z největších objevů českého fotbalu posledních měsíců ještě před rokem dokázal skloubit fotbal se studiem oboru ochrana obyvatelstva na olomoucké fakultě tělesné kultury. Výhledově plánoval, že se naplno bude věnovat škole. Ale během zimní přípravy se všechno změnilo, od tehdejšího jihlavského kouče Milana Bokši dostal pozvánku na zimní přípravu a nováček oslnil: na jaře už nechyběl v žádném ze zápasů druholigové Vysočiny.

Ve Slavii se Gebre Selassie zabydlel rychle, připouští ale, že přechod z klidné Vysočiny do Prahy s ním na chvíli zamával. „Byla to velká změna, ale když jsem z hotelu odešel do svého bytu a získal nějaké zázemí, tak se všechno otočilo k lepšímu,“ pochvaloval si.

Na trávníku se rozkoukal rychleji, v posledních ligových zápasech se objevuje i v základní sestavě. A ve Slavii má velké plány. „Vedeme ligu a koho by nelákalo být po takové době u zisku titulu. A navíc bych se za rok třeba dočkal i té Ligy mistrů,“ usmíval se Gebre Selassie.