„Je o co hrát. O postup se utká pět šest manšaftů, v boji o záchranu také není nic rozhodnuto,“ tvrdí předseda Krajského fotbalového svazu Vysočina Miroslav Vrzáček.

Fotbalové soutěže na Vysočině jsou před startem druhé poloviny sedmého ročníku. Co se dá od jara očekávat?
Každý rok je podzim trochu klidnější. Na jaře chtějí všichni postoupit, a nikdo nechce spadnout. To je takový moment, který vždycky ve všech soutěžích, od první ligy a až po čtvrté třídy v okresech, přichází. Všechny manšafty bojují, jak se dá, i přes to však očekávám, že všechny zápasy v jarní části budou v rámci fair play. Zkrátka ať postoupí ti nejlepší a sestoupí ti, kteří budou mít nejméně bodů. Tak to má ve všech soutěžích být.

Kvalita soutěží se odráží od krajského přeboru. Myslíte si, že elitní soutěž na Vysočině se zkvalitňuje, nebo pokulhává za ostatními kraji, jak zaznívají hlasy některých lidí?
Polovička manšaftů, možná osm deset, má výkonnost jako manšafty v jiných přeborech. Určitě jsou zápasy, které jsou slabší, ale dá se říci, že potřebná úroveň tady je. To potvrzují i rozhodčí Jihomoravské fotbalové župy, kteří u nás výměnou zápasy pískají.

Šestnáct týmů. Vedou se různé polemiky, zda to není příliš a nebylo lepší vrátit počet na čtrnáct. Jaký je váš názor, respektive stanovisko svazu?
My jsme se před dvěma roky rozhodli, že soutěž rozšíříme na šestnáct týmů. Až na jednu nebo dvě výjimky jich je totiž šestnáct i v ostatních přeborech. My máme sice proti ostatním krajům problém kvůli klimatickým podmínkám Vysočiny. Kvůli tomu i soutěže začínají o týden později. U nás je to specifické, ale to má návaznost k divizi. Prostě jsme si slibovali, že kluby, které poustoupí do divize, budou zvyklé na cyklus patnácti zápasů na podzim a patnácti na jaře.

Zkušenosti z posledních let ale moc dobré nejsou…
(skočí do řeči) Já vím, týmy z divize se nám po roce vracejí zpátky, ale to už je druhá věc. Hartvíkovice nahoru, hned dolů, potom Brod, letos má problémy Ždírec. Já jsem ale vždycky optimista, že se zachrání.

Čím si to tedy vysvětlujete?
Otázka je, čím to je? Hráčským kádrem, trénovaností? Připadá mi, že zvládají podzim, ale bez jarních posil potom zaostávají. Týmy z Olomoucka, Brněnska, Zlínska v tomto směru udělají více.

Myslíte si, že je v těchto regionech, které jste jmenoval, výraznější spolupráce center (Olomouc, Zlín, Brno), než tady na Vysočině s Jihlavou?
Samozřejmě, je to jednoznačné. Zlín, Olomouc, Brno, to jsou kluby, které mají přebytky hráčů a pouštějí je do okolí. Nejen v dospělých, ale už se tak děje i na dorostenecké úrovni. U nás je to ve srovnání minimum. Samozřejmě najdeme příklady spolupráce, ale není to v takovém rozsahu jako někde jinde. Je pravda, že je to jedna z příčin. Pokud neposílí na jaro, tak to mají velmi těžké. Nikdo nechce spadnout a já věřím, že se i Ždírec o záchranu porve. Ještě bych chtěl zdůraznit jednu věc.

Tak prosím.
U nás je problém, že jsme na kraji Moravy. To zvětšuje finanční nároky na dopravu, a to se potom pochopitelně promítá i do rozpočtů klubů. Musí potom šetřit na hráčích.


Vraťme se zpátky ke krajskému přeboru. Dokáže strhnout na jaře na sebe zájem diváků, odborníků a podobně?
Když se kouknu na tabulku, pět týmů tam hraje o postup. Pořád se to míchá. Dneska vede Humpolec, v závěsu jsou Pelhřimov, Hartvíkovice, Bystřice. Odepsat nejde ani Havlíčkův Brod. To je jedině dobře, že je soutěž vyrovnaná a někdo nemá po podzimu už náskok deseti bodů. Pak ztrácí soutěž na atraktivitě.

Máte svého favorita na postup?
Jako předseda KFS to nemůžu říct. Těší mě však, co mám informace, že všichni z těchto jmenovaných klubů by v případě vítězství v přeboru chtěli postoupit. I v dnešní nelehké situaci. Kdyby se stalo, že by vítěz nechtěl hrát divizi, to by bylo špatné. Vrhlo by to na přeborVysočiny špatný stín.

Co říkáte spodku tabulky?
Nejde říct, že je odtrhnutý. I tam je o co hrát. I Herálec, který má po podzimu osm bodů, má pořád reálnou šanci na záchranu. Já bych byl nejraději, aby nespadl Ždírec a z přeboru šel dolů jen jeden. To je moje motto. Ale nejde říct, že spadne ten nebo onen. Může se to ještě týkat klidně i pěti šesti manšaftů. Po pár kolech budeme moudřejší.

Kromě počtu týmů přichází na přestřes ještě jeden fakt, který je s tím spojený. Nutnost vložených střed. Právě to klubům vadí nejvíce
Naprosto je vnímáme, je to tak. Víme, že všední dny jsou problematické, hráči jsou na školách nebo v zaměstnání. V přeboru nejsou hráči profesionálové, ani poloprofesionálové, musí se předně věnovat své činnosti. Teď to vychází na všední středy, ale přijde doba, kdy budou uprostřed týdne svátky. Sami víme, že to není ideální, ale jiná možnost není. Nejlepší by pochopitelně bylo, aby se mohlo hrát až do konce června. V návaznosti na vyšší soutěže to však není možné. My jsme jediní, kdo v přeborech začíná až teď. Ostatní už mají za sebou jedno kolo. Oddíly brblají, ale jsou s tím srozuměné a zápasy odehrají.

Registrujete s vyrovnaností soutěže více fotbalových přestupků, myslím fauly, inzultace rozhodčích..
V rámci kraje to není nic mimořádného. Bohudík jsme řešili pouze jednu inzultaci, kdysi v Jiřicích. Nějaký faul, nadávka na rozhodčí, to k fotbalu patří. Musí to samozřejmě ale mít své hranice, které nepřeskočí. Je tady ale jedna zajímavá věc. Ve srovnání podzimu s jarem bývá více trestů na podzim. Není to markantní, ale ten rozdíl tady je. Ale poukazuju, vycházíme ze statistik.

Hodně se mluví i o modelu krajského fotbalu. Ten je stejný od vzniku soutěží na Vysočině. Myslíte si, že je ideální, nebo můžeme čekat změny?

Co se týká dospělých soutěží, tak tento model je dobrý. Pokud budu dál dělat v krajském fotbalu, tak bych to neměnil.

Spekulovalo se o možnosti udělat jen jednu A třídu…
Udělat jen jednu A třídu, to bychom kopírovali krajský přebor. Proto se i snažíme týmy regionálně rozložit ve dvou třídách. Zatím tento výkonný výbor o změně neuvažoval.

V jihlavském okrese k jednomu experimentu došlo. Byly zrušeny čtvrté třídy, místo jedné vznikly tři třetí…
To se nedá srovnávat s okresem, že se odbourala pralesní liga. To si vyhodnotí okres.

Jak je to s modelem u mládeže?
Problém, jenž je odvislý od počtu dětí. Záleží, jak soutěže přihlásí oddíly. Větší města v krajských soutěžích už máme, a vesnice nechtějí postupovat do přeboru, ale i prvních tříd. Nedají dohromady dvě družstva dorostenců nebo žáků. Důležité je, aby počet týmů neklesal, potom bychom byli nuceni vymyslet jiný model. Máme však dobrou soutěž přípravek, to nám můžou některé kraje závidět.

Napadá mě další otázka. Osvědčil se projekt „malého fotbalu“?
To nejde plést s krajem.

Ale v návaznosti na okres?
Myslím, že se tato myšlenka osvědčila. Trochu je problém na Pelhřimovsku, ale v jiných okresech se soutěž chytla. Dobře funguje hlavně na Brodsku, Třebíčsku a Jihlavsku. Je to ideální soutěž pro malé vesnice, aby se nemusely slučovat, a přišly by tím o prestižní zápasy mezi sebou. Je lepší, aby se hrálo v soutěžích systémem 4 + 1 a 7 + 1 než vůbec.

Samostatnou kapitolou jsou rozhodčí. Okresy se s tím potýkají, je jich v krajských soutěžích dostatek?
Komise rozhodčích se tímto problémem zabývá. Každý rok přicházejí noví rozhodčí z okresů, v průměru tak deset rozhodčích z celého kraje. Kádr je optimální, máme asi osmdesát rozhodčích. Delegace stačíme pokrývat. Akorát nám vadí, že se rozhodčí až moc často omlouvají.

Jak často?

Někdy i deset případů na víkend.

Nechybí rozhodčí z Vysočiny ve vyšších soutěžích?

Máme dva lajnaře v prvé a druhé lize, Dobrovolného a Večeřu. V moravské lize pískají mladí Nádvorník a Nenadál. Dneska je trend mladých rozhodčích, a tihle dva určitě mají předpoklady na ligu. Ale je fakt, že bychom jich v ligách potřebovali více. Kdysi tomu tak bylo, Talpa, Vidlák, Holub… Naopak, my jich máme dost v divizi. Deset je slušné číslo.