„Je to krásný pocit vyřadit takhle silného soupeře,“ usmíval se po zápase šťastný brankář.

Duel s druholigistou přitom pro něj nezačal dobře. Hned v úvodní minutě mu nesedl odkop od branky a svou chybu musel napravovat. Právě při odkopech potom z něj byla nějaký čas cítit nejistota.

„Naštěstí jsem se brzy uklidnil a zapomněl na to,“ oddechl si.

Potom už se stočí řeč na penaltovou loterii. „Já jsem si na ně věřil. Už výsledek 1:1 byl pro nás úspěch, rozhodně jsme byli v psychické výhodě. Oni museli, my ne,“ tvrdí.

Tíhu okamžiku za stavu 3:3, kdy věděl, že musí chytit alespoň jednu penaltu, si nepřipustil. „Řekl jsem si, že už musím mužstvu pomoci. Před tím jsem si třikrát ani nehrábl. Naštěstí mi to vyšlo,“ říká Adamec, který prozradil i svou taktiku. „Snažil jsem se střelce hypnotizovat a stát a čekat na jeho pohyb až do poslední chvíle.“

Dvakrát se mu to povedlo, ve čtvrté sérii při střele Zelinky a v poslední šesté při pokusu Brazilce Gabriela.