Lukáš Michal, fotbalista s prvoligovými zkušenostmi, svou roli plní. Až na výjimky, protože třetinu podzimních zápasů absolvovat nemohl. „Pětkrát jsem chyběl, zhruba v polovině podzimu. Bylo mi dost krušno, z tribuny se na hřiště kouká dost nepříjemně,“ oklepe se při vzpomínce na tu dobu.

„Ale kluci to zvládli celkem výborně,“ dodává rychle.

I s ním však Vrchovina začala více než nevalně, z prvních čtyř duelů nekápl ani bod. Otřepaná fráze o placení nováčkovské daně byla na pořadu dne. „Dá se to tak říci, ale tenhle pohled může být zkreslující. Hráli jsme třikrát venku, doma jsme začínali ve smolném derby s Pelhřimovem. Bylo však důležité zvyknout si na divizi, přece jen moc kluků se zkušenostmi z vyšších soutěží v kádru nemáme,“ připouští.

Proto hlavně na něm ležela tíha zodpovědnosti, aby se ztráta na soupeře začala co nejrychleji snižovat. „Přece jen nějaké zkušenosti mám a ty musím dát mužstvu. Očekává se, že budu na hřišti kluky řídit, je to dobré pro ně, ale i pro mě,“ potvrzuje.

Vzápětí však poukazuje na týmového ducha ve Vrchovině. „Jedinec toho moc nedokáže, tohle je naše největší devíza. Jsme kamarádi, táhneme za jeden provoz. Už proto si myslím, že tenhle tým moc slabin nemá.“

Přesto nakonec najde negativa, podle očekávání v ofenzivě. „Nedáváme moc gólů. My musíme zlepšit hlavně herní činnosti, zejména držení balonu, abychom se tolik nenadřeli a dokázali si vytvořit více šancí,“ ví Michal.

I on se musel přeorientovat na jiný průběh zápasů. „Samozřejmě, na jaře jsme mohli dávat pět sedm gólů. Teď je to jiné, agresivita soupeřů se zvýšila, hůře se prosazujeme. Doufám však, že na tom zapracujeme a na jaře to bude lepší.“

Stejně jako trenéra Richarda Zemana i kapitána Michala trápí neúspěch v derby. „Je to pravda, ze čtyř zápasů jsme urvali jen bod. Já bych v tom ale nic zvláštního neviděl. S Pelhřimovem jsme měli trochu smůlu, ve Velkém Meziříčí to byl takový atypický zápas. Pravda ale je, že největší derby se Žďárem jsme nezvládli. To byl výbuch, který nás mrzí. Je to ale souhra náhod, na jaře může být v odvetách všechno jinak,“ tvrdí Michal, který původně šel do svého rodného města na půl roku, ale už své plány o rok překročil.

„Moje angažmá? Jsem tady spokojený, jsem doma, studuju tady školu, minimálně tuhle sezonu tady dohraju,“ usmívá se s nádechem tajnosti.