Lukáš Vaculík má za sebou dlouhou dobu fotbalové nečinnosti. V listopadu absolvoval artroskopii kolene, po delší rekonvalescenci absolvoval soustředění v Itálii, kde se mu však obtíže vrátily. „Po utkání s Veronou mě začal tahat lýtkový sval,“ přibližuje obtíže Lukáš Vaculík. „Doktoři zjistili, že tam mám rupturu, která si vyžádala další léčbu.“

Návratu na hřiště v soutěžním utkání se tak Lukáš dočkal až v sobotu v Opavě. Jak Deníku potvrdil, na zápas se těšil. „Užil jsem si to moc. Hráli jsme na superstadionu za výborné atmosféry. Navíc jsme vyhráli, takže jsem si to opravdu užíval,“ hlásil spokojeně.

V samotném zápase měla sice první šanci Vysočina, ale poté byli aktivnější domácí. „Oni hrozili především ze standardních situací, kterých jsme v určité fázi zápasu nakupili moc v rychlém sledu,“ připustil Vaculík. „V prvním poločase jsme ještě nehráli optimálně, protože domácí hráli ve velkém tempu a hodně nás napadali. Po přestávce jsem přebrali iniciativu a po vstřelené první brance už byl zápas plně v naší režii.“

Vysočina vyhrála třetí zápas v řadě a nadále je v kontaktu s postupovými příčkami. Přitom po dvou porážkách v řadě byla nálada v týmu výrazně horší. „Prožíval jsem tu dobu velmi špatně. Mrzelo mě, že nemohu klukům pomoc na hřišti. Když nehrajete, o to intenzivněji prožíváte situaci, že celou snahu mohou zhatit dvě smolné porážky,“ ohlédl se za prohrami se Znojmem a Varnsdorfem v té době ještě nehrající záložník. „Naštěstí jsme to rychle zastavili a nyní jsme už na vítězné vlně. Věřím, že se na ní udržíme co nejdéle, ideálně až do konce soutěže,“ uzavírá optimisticky Vaculík.