Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Dlouholetá opora letenského týmu přispěla svým výkonem k zisku cenného bodu pro Jihlavu, přitom se po zápase mohl potěšit i přízní hostujících fanoušků. To vše symbolicky při jeho čtyřstém utkání v nejvyšší tuzemské soutěži.

Dvě sparťanské šály, jedna jihlavská, dres Marka Matějovského – to byly trofeje, které si Blažek nesl po oslavném kolečku mezi oběma kotli fanoušků. „S Markem jsme se domluvili už asi před čtrnácti dny, že chci jeho dres," prozradil Blažek novinářům, který doslova sršel dobrou náladou.

Utkání se Spartou skončilo remízou, i když se zdála Vysočina, především v první půli, nebezpečnější. Je to pro vás dobrý bod?
Já myslím, že ano. Ke konci zápasu jsme už byli hodně unavení a Sparta nás dostala trošku pod tlak. My jsme byli lepší první půli, oni druhou, takže zasloužená remíza.

Měli jste tam ale i v závěru některé nadějné příležitosti, třeba brejk Jungra.
Měli, to je pravda, ale opravdu už tam chyběly síly.

Asi tam hodně chyběl Stanislav Tecl, že?
Tak dokud hrál, tak nechyběl. (smích) Ale je jasné, že takový hráč chybí. Navíc hned se nám zranil i druhý útočník, to byl problém. My jsme vlastně vyplýtvali dvě střídání kvůli zranění.

A jak moc chyběl ve středu hřiště Václav Koloušek?
My víme, že jeho absence je na delší dobu, s tím se musíme vyrovnat. Ukázalo se ale, že i bez něj můžeme hrát. Přesto chyběl. Především v momentech, kdy bylo důležité dát přesnou přihrávku, připravit koncovku, v tom má velké zkušenosti. Tentokráte to bez něj šlo, uvidíme, co bude dál.

Jaké to bylo, chytat po těch letech proti Spartě?
Myslel jsem si, že to bude zvláštnější pocit. Nakonec to bylo takové docela normální utkání. (smích)

Jak jste viděl situaci při inkasované brance? Šlo gólu nějakým způsobem zabránit?
Venca to dostal od nás dárkem, protože on mazal dvacet nebo třicet metrů úplně sám. Konec akce byl už jenom o tom, co vymyslí. Já jsem stál co nejdéle, bohužel to dal těsně kolem mě, trefil to dobře.

Při jubileu jste určitě chtěl konečně za Vysočinu vychytat čisté konto. Mrzí vás proto inkasovaný gól?
Ne! Mrzelo by mě, kdybych dostal nějakou hloupou branku. Ale v té situaci má útočník obrovskou výhodu. Má na výběr kličku, střelu, cokoliv… My jsme tam většinou jenom od toho, abychom zasáhli, když to útočník zkazí. Navíc on měl na všechno spoustu času, něco jiného by bylo, kdyby byl pod tlakem.

Jaký to byl pocit, když vaše jméno skandovaly oba kotle?
Samozřejmě to bylo příjemné.

Jak na vás Sparta herně působila? Dá se říci, že její krize je již pryč?
Hráli to, co vždycky. V utkání je vždycky důležité, co týmu dovolí soupeř. My jsme je naší hrou, především v prvním poločase, nutili hrát opatrně i dozadu, takže nemohli myslet jenom na útočení.

Jaká byla atmosféra v kabině před utkáním? Byli méně zkušení hráči před duelem hodně nervózní?
Já nevím, já se jich neptal! (smích) Ale určitě neměli důvod k nějaké nervozitě či ke strachu. Tohle jsou zápasy, které si musí každý hráč, pokud nehraje právě za Spartu, užít a snažit se uhrát pokud možno co nejlepší výsledek.

Odchytal jste jubilejní utkání, pamatujete si, jaké byly předchozí zápasy s kulatou cifrou?
To vůbec ne. Já si pamatuji jen svůj první zápas, to bylo ve Vítkovicích, a potom vždycky ten poslední. (smích)